Bible kralická: Numeri, 14. kapitola

1. Tehdy pozdvihše se všecko množství, křičeli, a plakal lid v tu noc.
2. A reptali proti Mojžíšovi i proti Aronovi všickni synové Izraelští,
a řeklo k nim všecko množství: Ó bychom byli zemřeli v zemi Egyptské,
aneb na této poušti, ó bychom byli zemřeli!
3. A proč Hospodin vede nás do země té, abychom padli od meče, ženy
naše i dítky naše aby byly v loupež? Není-liž nám lépe navrátiti se
zase do Egypta?
4. I řekli jeden druhému: Ustanovme sobě vůdci, a navraťme se do
Egypta.
5. Tedy padli Mojžíš a Aron na tváři své přede vším množstvím
shromáždění synů Izraelských.
6. Jozue pak, syn Nun, a Kálef, syn Jefonův, z těch, kteříž byli
shlédli zemi, roztrhli roucha svá,
7. A mluvili ke všemu množství synů Izraelských, řkouce: Země, kterouž
jsme prošli a vyšetřili, jest země velmi velice dobrá.
8. Bude-li Hospodin laskav na nás, uvedeť nás do země té, a dá ji nám,
a to zemi takovou, kteráž oplývá mlékem a strdí.
9. Toliko nepozdvihujte se proti Hospodinu, ani se bojte lidu země té,
nebo jako chléb náš jsou. Odešlatě od nich ochrana jejich, ale s námi
jest Hospodin; nebojtež se jich.
10. Tedy mluvilo všecko množství, aby je kamením uházeli, ale sláva
Hospodinova ukázala se nad stánkem úmluvy všechněm synům Izraelským.
11. I řekl Hospodin Mojžíšovi: I dokavadž popouzeti mne bude lid ten?
A dokud nebudou mi věřiti pro tak mnohá znamení, kteráž jsem činil u
prostřed nich?
12. Raním jej morem a rozženu jej, tebe pak učiním v národ veliký a
silnější, nežli jest tento.
13. I řekl Mojžíš Hospodinu: Ale uslyšíť to Egyptští, z jejichž
prostředku vyvedl jsi lid tento v síle své,
14. A řeknou s obyvateli země té: (nebo slyšeli, že jsi ty, ó
Hospodine, byl u prostřed lidu tohoto, a že jsi okem v oko spatřován
byl, ó Hospodine, a oblak tvůj stál nad nimi, a v sloupě oblakovém
předcházel jsi je ve dne, a v sloupě ohnivém v noci),
15. Když tedy zmoříš lid ten, všecky až do jednoho, mluviti budou
národové, kteříž slyšeli pověst o tobě, říkajíce:
16. Proto že nemohl Hospodin uvésti lidu toho do země, kterouž jim s
přísahou zaslíbil, zmordoval je na poušti.
17. Nyní tedy, prosím, nechať jest zvelebena moc Páně, jakož jsi
mluvil, řka:
18. Hospodin dlouhočekající a hojný v milosrdenství, odpouštějící
nepravost a přestoupení, kterýž však z vinného nečiní nevinného, ale
navštěvuje nepravost otců na synech do třetího i čtvrtého pokolení.
19. Odpusť, prosím, nepravost lidu tohoto podlé velikého milosrdenství
svého, tak jako jsi odpouštěl lidu tomuto, jakž vyšel z Egypta až
dosavad.
20. I řekl Hospodin: Odpustil jsem vedlé slova tvého.
21. A však živ jsem já, a sláva má naplňuje všecku zemi,
22. Že všickni ti, kteříž viděli slávu mou a znamení má, kteráž jsem
činil v Egyptě a na poušti této, a kteříž pokoušeli mne již desetkát,
aniž uposlechli hlasu mého,
23. Neuzří země té, kterouž jsem s přísahou zaslíbil otcům jejich,
aniž jí kdo z těch, kteříž mne popouzeli, uhlédá.
24. Ale služebníka svého Kálefa, (nebo v něm byl jiný duch, a cele
následoval mne), uvedu jej do země, do kteréž chodil, a símě jeho
dědičně obdrží ji.
25. Ale poněvadž Amalechitský a Kananejský bydlí v tom údolí, obraťte
se zase zítra, a beřte se na poušť cestou k moři Rudému.
26. Mluvil také Hospodin k Mojžíšovi a Aronovi, řka:
27. Až dokud snášeti budu množství toto zlé, kteréž repce proti mně?
Až dokud reptání synů Izraelských, kteříž repcí proti mně, slyšeti
budu?
28. Rci jim: Živ jsem já, praví Hospodin, žeť vám učiním tak, jakž
jste mluvili v uši mé:
29. Na poušti této padnou mrtvá těla vaše, a všickni, kteříž jste
sečteni, podlé všeho počtu vašeho od majících let dvadceti a výše,
kteříž jste reptali proti mně,
30. Nevejdete, pravím, vy do země, o kteréž, zdvihna ruku svou,
přisáhl jsem, že vás osadím v ní, jediné Kálef, syn Jefonův, a Jozue,
syn Nun.
31. Ale dítky vaše malé, o nichž jste řekli, že v loupež budou, ty
uvedu, aby užívali země té, kterouž jste vy pohrdli.
32. Těla pak vaše mrtvá padnou na poušti této.
33. A synové vaši budou tuláci na poušti této čtyřidceti let, a
ponesou pokutu smilství vašeho, až do konce vyhynou těla vaše na
poušti.
34. Podlé počtu dnů, v nichž jste procházeli zemi tu, totiž čtyřidceti
dnů, jeden každý den za rok počítaje, ponesete nepravosti své
čtyřidceti let, a poznáte pomstu svého odtržení se ode mne.
35. Já Hospodin mluvil jsem, že to učiním všemu tomuto množstí zlému,
kteréž se zrotilo proti mně; na poušti této do konce zhynou, a tu
zemrou.
36. Muži pak ti, kteréž poslal byl Mojžíš k shlédnutí země té, a
kteříž, navrátivše se, uvedli v reptání proti němu všecko množství to,
haněním ošklivíce zemi,
37. Ti, řku, muži, kteříž haněli zemi, ranou těžkou zemřeli před
Hospodinem.
38. Jozue pak, syn Nun, a Kálef, syn Jefonův, živi zůstali z mužů
těch, kteříž chodili k vyšetření země.
39. Tedy mluvil Mojžíš slova ta ke všechněm synům Izraelským; i plakal
lid velmi.
40. A vstavše ráno, vstoupili na vrch hory, a řekli: Aj, my hotovi
jsme, abychom šli k místu, o němž mluvil Hospodin; nebo jsme zhřešili.
41. Jimž řekl Mojžíš: Proč jest to, že vy přestupujete přikázaní
Hospodinovo? ješto vám to na dobré nevyjde.
42. Nevstupujte, nebo Hospodin není u prostřed vás, abyste nebyli
poraženi od nepřátel vašich.
43. Amalechitský zajisté a Kananejský jest tu před vámi, a padnete od
meče, proto že jste se odvrátili od následování Hospodina, aniž také
Hospodin bude s vámi.