Bible kralická: Numeri, 15. kapitola

1. Mluvil opět Hospodin k Mojžíšovi, řka:
2. Mluv k synům Izraelským a rci jim: Když vejdete do země přebývání
vašich, kterouž já dám vám,
3. A budete chtíti obětovati obět ohnivou Hospodinu v zápal, aneb obět
buď slíbenou, buď dobrovolnou, aneb při slavnostech vašich, abyste
učinili vůni spokojující Hospodina, buďto z skotů, aneb z drobného
dobytku:
4. Tedy kdož by koli obětoval dar svůj Hospodinu, obětuj obět suchou,
desátý díl efi mouky bělné, zadělané olejem, jehož bude čtvrtý díl
míry hin.
5. A vína v obět mokrou čtvrtinku hin obětovati budeš při zápalu, aneb
při oběti vítězné k jednomu každému beránku.
6. Při beranu pak obětovati budeš obět suchou, mouky bělné dvě
desetiny, zadělané olejem, třetinkou míry hin.
7. Vína také k oběti mokré třetí díl míry hin obětovati budeš u vůni
spokojující Hospodina.
8. Jestliže pak obětovati budeš volka v obět zápalnou, aneb v obět k
splnění slibu, aneb v obět pokojnou Hospodinu:
9. Tedy budeš obětovati spolu s volkem obět suchou, tři desetiny mouky
bělné, zadělané olejem, jehož by byla půlka hin.
10. A vína k oběti mokré obětovati budeš půlku hin. Ta jest obět
ohnivá vůně spokojující Hospodina.
11. Tak uděláte s každým volem i s každým skopcem, i s dobytčetem buď
ono z ovec neb z koz.
12. Podlé toho, jakž mnoho jich obětovati budete, tak se zachováte při
jednom každém z nich.
13. Všeliký obyvatel tak bude to vykonávati, aby obětoval obět ohnivou
vůně spokojující Hospodina.
14. Takž bude-li u vás i příchozí, aneb kdokoli mezi vámi v
pronárodech vašich, a bude obětovati obět ohnivou vůně spokojující
Hospodina, jakž vy se při tom chováte, tak i on chovati se bude.
15. V shromáždění tomto ustanovení jednostejné buď vám i příchozímu,
kterýž by u vás byl, ustanovení věčné v pronárodech vašich; jakož vy,
tak příchozí bude před Hospodinem.
16. Zákon jednostejný a pořádek jednostejný bude vám i přichozímu
kterýž by u vás byl.
17. Mluvil také Hospodin k Mojžíšovi, řka:
18. Mluv k synům Izraelským a rci jim: Když přijdete do země, do
kteréž já uvedu vás,
19. Tedy, když počnete jísti chléb země, obětovati budete obět vzhůru
pozdvižení Hospodinu.
20. Z prvotin těsta vašeho koláč obětovati budete v obět vzhůru
pozdvižení; tak jako obět z humna, obětovati budete ji.
21. Z prvotin těsta vašeho dávati budete Hospodinu obět vzhůru
pozdvižení, vy i potomci vaši.
22. A když byste pozbloudili, a neučinili všech přikázaní těch, kteráž
mluvil Hospodin k Mojžíšovi,
23. Totiž všech věcí, kteréž přikázal Hospodin vám skrze Mojžíše, od
toho dne, v kterémž přikázaní vydal Hospodin, i potom v pronárodech
vašich:
24. Tedy jestliže z nedopatření všeho shromáždění to stalo se,
obětovati bude všecko množství volka mladého jednoho v obět zápalnou,
k vůni spokojující Hospodina, též obět suchou, a obět mokrou při něm
podlé pořádku, a kozla jednoho v obět za hřích.
25. I očistí kněz všecko množství synů Izraelských, a odpuštěno jim
bude; nebo poblouzení jest. A oni také obětovati budou obět svou, obět
ohnivou Hospodinu, a obět za hřích svůj před Hospodinem za poblouzení
své.
26. I bude odpuštěno všemu shromáždění synů Izraelských i příchozímu,
kterýž jest pohostinu u prostřed nich; nebo všeho lidu poblouzení
jest.
27. Jestliže by pak člověk jeden zhřešil z poblouzení, bude obětovati
kozu roční v obět za hřích.
28. I očistí kněz duši pobloudilou, kteráž zhřešila poblouzením před
Hospodinem; očistí ji, a budeť jí odpuštěno.
29. Domácímu mezi syny Izraelskými i příchozímu, kterýž pohostinu mezi
nimi jest, zákon tento jednostejný bude vám, když by kdo zhřešil z
poblouzení.
30. Člověk pak, kterýž by z pychu svévolně zhřešil, tak doma zrozený
jako příchozí, takový potupil velice Hospodina; protož vyhlazen bude z
prostředku lidu svého.
31. Nebo slovem Hospodinovým pohrdl, a přikázaní jeho za nic sobě
položil; protož konečně vyhlazen bude člověk ten, a nepravost jeho
zůstane na něm.
32. Stalo se pak, když synové Izraelští byli na poušti, že nalezli
jednoho, an sbírá dřívív den sobotní.
33. A ti, kteříž ho nalezli sbírajícího dříví, přivedli jej k
Mojžíšovi a k Aronovi i ke všemu množství.
34. I dali jej do vězení; nebo ještě nebylo jim oznámeno, co by s ním
mělo činěno býti.
35. I řekl Hospodin Mojžíšovi: Smrtí ať umře člověk ten; nechať ho bez
milosti ukamenuje všecko množství vně za stany.
36. A protož vyvedli jej všecko množství ven za stany, a uházeli ho
kamením, až umřel, jakož rozkázal Hospodin.
37. I mluvil Hospodin k Mojžíšovi, řka:
38. Mluv k synům Izraelským a rci jim, ať sobě dělají třepení široké
na podolcích oděvů svých všickni rodové jejich, a ať dávají nad
třepením šňůrku modrou.
39. A to budete míti za premování, na něžto hledíce, rozpomínati se
budete na všecka přikázaní Hospodinova, abyste je činili, a nepustíte
se po žádosti srdce svého, a po očích svých, jichžto následujíce,
smilnili byste,
40. Ale abyste pamatovali a činili všecka přikázaní má, a byli svatí