Bible kralická: Numeri, 16. kapitola

1. Chóre pak syn Izarův, syna Kahat z pokolení Léví, vytrhl se z
jiných, tolikéž Dátan a Abiron, synové Eliabovi, také Hon, syn
Feletův, z synů Rubenových,
2. A povstali proti Mojžíšovi, i jiných mužů z synů Izraelských dvě
stě a padesáte, knížata shromáždění, kteříž svoláváni byli do rady,
muži slovoutní.
3. A sebravše se proti Mojžíšovi a proti Aronovi, řekli jim: Příliště
to již na vás; všecko zajisté množství toto, všickni tito svatí jsou,
a u prostřed nich jest Hospodin. Pročež se tedy vyzdvihujete nad
shromážděním Hospodinovým?
4. To když uslyšel Mojžíš, padl na tvář svou,
5. A mluvil k Chóre a ke vší rotě jeho, řka: Ráno ukáže Hospodin, kdo
jsou jeho, a kdo jest svatý, i kdo před něj předstupovati má; nebo
kohožkoli vyvolil, tomu rozkáže přistoupiti k sobě.
6. Toto učiňte: Vezměte sobě kadidlnice, ty Chóre i všecko shromáždění
tvé,
7. A naklaďte do nich uhlí, a vložte na ně kadidla před Hospodinem
zítra; i stane se, že kohožkoli vyvolí Hospodin, ten bude svatý.
Příliště to již na vás, synové Léví.
8. I řekl Mojžíš k Chóre: Slyšte, prosím, synové Léví.
9. Zdaliž málo vám to jest, že vás oddělil Bůh Izraelský ode všeho
množství Izraelského, a rozkázal vám přistupovati k sobě, abyste
vykonávali službu příbytku Hospodinova, a abyste stáli před
shromážděním, a sloužili jim,
10. A vzal tě sobě, a všecky bratří tvé syny Léví s tebou, a že ještě
přes to i kněžství hledáte?
11. Protož věz, že ty a všickni tvoji jste ti, kteříž se rotíte proti
Hospodinu; nebo Aron co jest, že jste reptali proti němu?
12. Tedy poslal Mojžíš, aby zavolali Dátana a Abirona, synů
Eliabových. Kteříž odpověděli: Nepůjdem.
13. Cožť se ještě málo zdá, že jsi vyvedl nás z země oplývající mlékem
a strdí, abys nás zmořil na poušti, že také chceš i panovati nad námi,
a rozkazovati nám?
14. A ještě jsi nás neuvedl do země oplývající mlékem a strdí, aniž
jsi nám dal v dědicví rolí a vinic. Zdali oči mužům těmto vyloupiti
chceš? Nepůjdeme.
15. I rozhněval se Mojžíš velmi, a řekl k Hospodinu: Nepatřiž na oběti
jejich. Ani jednoho osla od nich jsem nevzal, aniž jsem komu z nich co
zlého učinil.
16. Potom řekl Mojžíš k Chóre: Ty a všickni tvoji, postavte se zítra
před Hospodinem, ty i oni, též i Aron.
17. A vezmouce jeden každý kadidlnici svou, dáte do nich kadidla, a
postavíte se před Hospodinem, jeden každý s kadidlnicí svou; dvě stě a
padesáte kadidlnic bude, ty také i Aron, každý s kadidlnicí svou.
18. Tedy vzal jeden každý kadidlnici svou, a nabravše do nich uhlí,
vložili na ně i kadidla, a stáli u dveří stánku úmluvy, i Mojžíš i
Aron.
19. Chóre pak již byl sebral proti nim všecko množství ke dveřím
stánku úmluvy; i ukázala se sláva Hospodinova všemu množství.
20. I mluvil Hospodin k Mojžíšovi a k Aronovi, řka:
21. Oddělte se z prostředku množství tohoto, ať je v okamžení
zahladím.
22. Kteřížto padše na tváři své, řekli: Bože silný, Bože duchů i
všelikého těla, jediný tento člověk zhřešil, a což na všecko
shromáždění hněvati se budeš?
23. Tedy mluvil Hospodin k Mojžíšovi, řka:
24. Mluv k množství a rci: Odstupte od příbytku Chóre, Dátana a
Abirona.
25. A vstav Mojžíš, šel k Dátanovi a Abironovi; i šli za ním starší
Izraelští.
26. A mluvil k množství, řka: Odstupte, prosím, od stanů bezbožných
mužů těchto, aniž se čeho dotýkejte, což jejich jest, abyste nebyli
zachváceni ve všech hříších jejich.
27. I odstoupili se všech stran od příbytku Chóre, Dátana a Abirona;
ale Dátan a Abiron vyšedše, stáli u dveří stanů svých, i ženy jejich a
synové jejich, i maličcí jejich.
28. Tedy řekl Mojžíš: Po tomto poznáte, že Hospodin poslal mne, abych
činil všecky skutky tyto, a že nic o své ujmě ne činím:
29. Jestliže tak jako jiní lidé mrou, zemrou i tito, a navštívením
obecným všechněm lidem jestliže navštíveni budou, neposlal mne
Hospodin.
30. Pakliť něco nového učiní Hospodin, a země, otevra ústa svá, požře
je se vším, což mají, a sstoupí-li za živa do pekla, tedy poznáte, že
jsou popouzeli muži ti Hospodina.
31. I stalo se, když přestal mluviti slov těch, že rozstoupila se země
pod nimi.
32. A otevřevši země ústa svá, požřela je i domy jejich i všecky lidi,
kteříž byli s Chóre, i všecken statek jejich.
33. A tak sstoupili oni se vším, což měli, za živa do pekla, a
přikryla je země; i zahynuli z prostředku shromáždění.
34. Všickni pak Izraelští, kteříž byli vůkol nich, utíkali, slyšíce
křik jejich; nebo řekli: Utecme, aby i nás nesehltila země.
35. Vyšel také oheň od Hospodina, a spálil těch dvě stě a padesáte
mužů, kteříž kadili.
36. Tedy mluvil Hospodin k Mojžíšovi, řka:
37. Rci Eleazarovi, synu Arona kněze, ať sbéře kadidlnice z toho
spáleniště, a uhlí z nich pryč rozmece, nebo posvěceny jsou,
38. Kadidlnice totiž těch, kteříž proti svým dušem hřešili, a ať je
rozkuje na plechy k obložení oltáře; nebo kadili jimi před Hospodinem,
protož posvěceny jsou, a budou na znamení synům Izraelským.
39. I sebral Eleazar kněz kadidlnice měděné, jimiž kadili ti, kteříž
spáleni jsou, a rozkovali je k obložení oltáře,
40. Pro budoucí pamět synům Izraelským, aby nepřistupoval žádný jiný,
kdož by nebyl z rodu Aronova, k kadění před Hospodinem, aby se mu
nestalo jako Chóre a jako rotě jeho, jakož byl mluvil jemu Hospodin
skrze Mojžíše.
41. Nazejtří pak reptalo všecko množství synů Izraelských na Mojžíše a
na Arona, řkouce: Vy jste příčinou smrti lidu Hospodinova.
42. I stalo se, když se opět sbíral lid proti Mojžíšovi a proti
Aronovi, že se ohlédlik stánku úmluvy, a aj, přikryl jej oblak, a
ukázala se sláva Hospodinova.
43. Přišel také Mojžíš s Aronem před stánek úmluvy.
44. I mluvil Hospodin k Mojžíšovi, řka:
45. Vyjděte z prostředku množství tohoto, a zahladím je v okamžení. I
padli na tváři své.
46. Tedy řekl Mojžíš Aronovi: Vezma kadidlnici, dej do ní uhlí z
oltáře, a vlož kadidla, a běž rychle k množství a očisť je; nebo vyšla
prchlivost od tváři Hospodinovy, a již rána se začala.
47. I vzav Aron kadidlnici, jakž rozkázal Mojžíš, běžel do prostřed
shromáždění, (a aj, rána již se byla začala v lidu,) a zakadiv,
očistil lid.
48. A stál mezi mrtvými a živými; i zastavena jest rána.
49. Bylo pak těch, kteříž od té rány zemřeli, čtrnácte tisíců a sedm