Bible kralická: Numeri, 20. kapitola

1. I přitáhlo všecko množství synů Izraelských na poušť Tsin, měsíce
prvního; i pozůstal lid v Kádes, kdež umřela Maria, a tu jest
pochována.
2. A když množství to nemělo vody, sešli se proti Mojžíšovi, a proti
Aronovi.
3. I domlouval se lid na Mojžíše, a mluvili, řkouce: Ó kdybychom i my
byli zemřeli, když zemřeli bratří naši před Hospodinem!
4. Proč jste jen uvedli shromáždění Hospodinovo na poušť tuto, abychom
zde pomřeli i my i dobytek náš?
5. A proč jste nás vyvedli z Egypta, abyste uvedli nás na toto zlé
místo, na němž se nerodí ani obilí, ani fíků, ani hroznů, ani jablek
zrnatých, na kterémž ani vody ku pití není?
6. Tedy odšel Mojžíš s Aronem od tváři shromáždění ke dveřím stánku
úmluvy, a padli na tváři své; i ukázala se sláva Hospodinova nad nimi.
7. A mluvil Hospodin k Mojžíšovi, řka:
8. Vezmi hůl, a shromáždíce všecko množství, ty i Aron bratr tvůj,
mluvte k skále této před očima jejich, a vydá vodu svou. I vyvedeš jim
vodu z skály, a dáš nápoj všemu množství i dobytku jejich.
9. Tedy vzal Mojžíš hůl před tváří Hospodinovou, jakž rozkázal jemu.
10. I svolali Mojžíš s Aronem všecko množství před skálu, a řekl jim:
Slyštež nyní, ó reptáci: Zdali z skály této vyvedeme vám vodu?
11. I pozdvihl Mojžíš ruky své, a udeřil v skálu holí svou po dvakrát;
i vyšly vody hojné, a pilo všecko množství i dobytek jejich.
12. Potom řekl Hospodin Mojžíšovi a Aronovi: Že jste mi nevěřili,
abyste posvětili mne před očima synů Izraelských, proto neuvedete
shromáždění tohoto do země, kterouž jsem jim dal.
13. Toť jsou ty vody sváru, o kteréž svařili se synové Izraelští s
Hospodinem, a posvěcen jest v nich.
14. I poslal Mojžíš posly z Kádes k králi Edom, aby řekli: Totoť
vzkazuje bratr tvůj Izrael: Ty víš o všech těžkostech, kteréž přišly
na nás,
15. Že sstoupili otcové naši do Egypta, a bydlili jsme tam za mnoho
let. Egyptští pak ssužovali nás i otce naše.
16. A volali jsme k Hospodinu, kterýž uslyšel hlas náš, a poslav
anděla, vyvedl nás z Egypta, a aj, již jsme v Kádes městě, při pomezí
tvém.
17. Nechť, prosím, projdeme skrze zemi tvou. Nepůjdeme přes rolí, ani
přes vinice, aniž píti budeme vody z čí studnice; cestou královskou
půjdeme a neuchýlíme se na pravo ani na levo, dokavadž nepřejdeme mezí
tvých.
18. Jemužto odpověděl Edom: Nechoď skrze mou zemi, abych s mečem
nevyšel v cestu tobě.
19. I řekli mu synové Izraelští: Obecnou silnicí půjdeme, a jestliže
vody tvé napili bychom se, buď my neb dobytek náš, zaplatíme ji; nic
jiného nežádáme, toliko pěší abychom prošli.
20. Odpověděl: Neprojdeš. A vytáhl proti nim Edom s množstvím lidu a s
silou velikou.
21. Když tedy nedopustil Edom Izraelovi, aby přešel meze jeho, uchýlil
se Izrael od něho.
22. A hnuvše se synové Izraelští i všecko množství jejich z Kádes,
přišli na horu řečenou Hor.
23. I mluvil Hospodin k Mojžíšovi a Aronovi na hoře Hor, při pomezí
země Edom, řka:
24. Připojen bude Aron k lidu svému; nebo nevejde do země, kterouž
jsem dal synům Izraelským, proto že jste odporni byli řeči mé při
vodách sváru.
25. Pojmi Arona a Eleazara syna jeho, a uvedeš je na horu Hor.
26. A svlečeš Arona z roucha jeho, a oblečeš v ně Eleazara syna jeho;
nebo Aron připojen bude k lidu svému, a tam umře.
27. I učinil Mojžíš, jakž rozkázal Hospodin, a vstoupili na horu Hor
před očima všeho množství.
28. A svlékl Mojžíš Arona z roucha jeho, a oblékl v ně Eleazara syna