1. (30:2) Mluvil také Mojžíš knížatům pokolení synů Izraelských, řka:
Totoť jest, což přikázal Hospodin:
2. (30:3) Jestliže by muž slib aneb přísahu učinil Hospodinu, závazkem
zavazuje duši svou, nezruší slova svého; podlé všeho, což vyšlo z úst
jeho, učiní.
3. (30:4) Když by pak osoba ženského pohlaví učinila slib Hospodinu, a
závazkem zavázala se v domě otce svého v mladosti své,
4. (30:5) A slyše otec její slib a závazek její, jímž zavázala duši
svou, mlčel by k tomu: tedy stálí budou všickni slibové její, i každý
závazek, jímž zavázala se, stálý bude.
5. (30:6) Jestliže by pak to zrušil otec její toho dne, když slyšel
všecky ty sliby a závazky její, jimiž zavázala duši svou, nebudouť
stálí; a Hospodin odpustí jí, nebo otec její to zrušil.
6. (30:7) Pakli by vdaná byla za muže, a měla by slib na sobě, aneb
pronesla by ústy svými něco, čímž by se zavázala,
7. (30:8) A slyše muž její, nic by jí neřekl toho dne, kteréhož
slyšel: stálí budou slibové její, i závazkové, jimiž zavázala duši
svou, stálí budou.
8. (30:9) Jestliže by pak muž její toho dne, jakž uslyšel, odepřel
tomu, a zrušil slib, kterýž na sobě měla, aneb něco rty svými
pronesla, čímž by se zavázala, také odpustí jí Hospodin.
9. (30:10) Všeliký pak slib vdovy aneb ženy zahnané, jímž by se
zavázala, stálý bude.
10. (30:11) Ale jestliže v domě muže svého slíbila, a závazkem
zavázala se s přísahou,
11. (30:12) A slyše to muž její, mlčel k tomu a neodepřel: tedy stálí
budou všickni slibové její, a všickni závazkové, jimiž se zavázala,
stálí budou.
12. (30:13) Pakli docela odepřel muž její toho dne, jakž uslyšel,
všeliký slib, kterýž vyšel z úst jejích, a závazek, jímž zavázala se,
nebude stálý; muž její zrušil to, a Hospodin jí odpustí.
13. (30:14) Všelikého slibu a každého závazku s přísahou učiněného o
trápení života jejího, muž její potvrdí jeho, a muž její zruší jej.
14. (30:15) Pakli by muž její den po dni mlčel, tedy potvrdí všech
slibů jejích, a všech závazků jejích, kteréž na sobě má; potvrdilť
jest jich, nebo neodepřel jí v den ten, když to uslyšel.
15. (30:16) Jestliže by pak slyše, potom teprv zrušiti to chtěl, tedy
on ponese nepravost její.
16. (30:17) Ta jsou ustanovení, kteráž přikázal Hospodin Mojžíšovi,
mezi mužem a ženou jeho, mezi otcem a dcerou jeho v mladosti její,
dokudž jest v domě otce svého.