1. Slovo Hospodinovo, kteréž se stalo k Ozeášovi synu Bérovu za dnů
Uziáše, Jotama, Achasa, Ezechiáše, králů Judských, a za dnů Jeroboáma
syna Joasova, krále Izraelského.
2. Když Hospodin začal mluviti k Ozeášovi, řekl Hospodin Ozeášovi:
Jdi, pojmi sobě ženu smilnou, a děti z smilstva; nebo nestydatě
smilněci tato země, odvrátila se od Hospodina.
3. A tak šel a pojal Gomeru, dceru Diblaimskou, kterážto počala a
porodila jemu syna.
4. Tedy řekl jemu Hospodin: Nazoviž jméno jeho Jezreel; nebo po malém
času já vyhledávati budu krve Jezreel na domu Jéhu, a přestati káži
království domu toho.
5. I stane se v ten den, že polámi lučiště Izraelovo v údolí Jezreel.
6. Opět počala znovu a porodila dceru. I řekl jemu: Nazov jméno její
Lorucháma; nebo již více neslituji se nad domem Izraelským, abych jim
co prominouti měl.
7. Ale nad domem Judským se slituji, a vysvobodím je skrze Hospodina
Boha jejich; nebo nevysvobodím jich lučištěm a mečem, ani bojem, koňmi
neb jezdci.
8. Potom ostavivši Loruchámu, opět počala a porodila syna.
9. I řekl: Nazov jméno jeho Loammi; nebo vy nejste lid můj, a já také
nebudu váš.
10. A však bude počet synů Izraelských jako písku mořského, kterýž ani
změřen, ani sečten býti nemůže. A stane se, že místo toho, kdež řečeno
jim bylo: Nejste vy lid můj, řečeno jim bude: Synové Boha silného a
živého jste.
11. I budou shromážděni synové Judští a synové Izraelští spolu, a
ustanovíce nad sebou hlavu jednu, vyjdou z této země, ačkoli veliký
bude den Jezreel.