Bible kralická: Píseň Šalomounova, 2. kapitola

1. Já jsem růže Sáronská, a lilium při dolinách.
2. Jako lilium mezi trním, tak přítelkyně má mezi pannami.
3. Jako jabloň mezi dřívím lesním, tak milý můj mezi mládenci. V stínu
jeho žádostiva jsem byla seděti, a sedímť; nebo ovoce jeho sladké jest
ústům mým.
4. Uvedl mne na hody, maje za korouhev lásku ke mně.
5. Očerstvětež mne těmi flašemi, posilňte mne těmi jablky, nebo
umdlévám milostí,
6. Levice jeho pod hlavou mou, a pravicí svou objímá mne.
7. Zavazujiť vás přísahou, dcery Jeruzalémské, skrze srny a laně
polní, abyste nebudily a nevyrážely ze sna milého mého, dokudž by
nechtěl.
8. Hlas milého mého, aj, onť se béře, skáče po těch horách, poskakuje
na těch pahrbcích.
9. Podobný jest milý můj srně aneb mladému jelenu; aj, on stojí za
stěnou naší, vyhlédá z oken, patří skrze mříži.
10. Ozval se milý můj, a řekl mi: Vstaň, přítelkyně má, krásná má, a
poď.
11. Nebo aj, zima pominula, prška přestala a odešla.
12. Kvítíčko se ukazuje po zemi, čas prozpěvování přišel, a hlas
hrdličky slyší se v krajině naší.
13. Fík vypustil holičky své, a réví rozkvetlé vydalo vůni. Vstaniž,
přítelkyně má, krásná má, a poď.
14. Holubičko má, v rozsedlinách skalních, v skrýši příkré, ukaž mi
oblíčej svůj, nechať slyším hlas tvůj; nebo hlas tvůj libý jest, a
oblíčej tvůj žádostivý.
15. Zlapejte nám lišky, lišky maličké, ješto škodu dělají na vinících,
poněvadž vinice naše kvete.
16. Milý můj jest můj, a já jeho, jenž pase mezi lilium.
17. Ažby zavítal ten den, a utekli by stínové ti, navratiž se,
připodobni se, milý můj, srně neb mladému jelenu na horách Beter.