Bible kralická: Píseň Šalomounova, 5. kapitola

1. Přišelť jsem do zahrady své, sestro má choti, sbírám mirru svou i
vonné věci své, jím plást svůj i med svůj, pijí víno své a mléko své.
Jezte, přátelé, píte a hojně se napíte, moji milí.
2. Spávámť, a však srdce mé bdí. Hlas milého mého, tlukoucího: Otevři
mi, sestro má, přítelkyně má, holubičko má, upřímá má; nebo hlava má
plná jest rosy, a kadeře mé krůpějí nočních.
3. Svlékla jsem sukni svou, kterakž ji obleku? Umyla jsem nohy své,
což je mám káleti?
4. Milý můj sáhl rukou svou skrze dvéře, a vnitřnosti mé pohnuly se ve
mně.
5. I vstala jsem, abych otevřela milému svému, a aj, z rukou mých
kapala mirra, i z prstů mých, mirra tekutá na rukovětech závory.
6. Otevřelať jsem byla milému svému, ale milý můj již byl ušel, a
pominul. Duše mábyla vyšla, když on promluvil. Hledala jsem ho, ale
nenašla jsem ho; volala jsem ho, ale neozval se mi.
7. Nalezše mne strážní, kteříž chodí po městě, zbili mne, ranili mne,
vzali i rouchu mou se mne strážní zdí městských.
8. Zavazuji vás přísahou dcery Jeruzalémské, jestliže byste našly
milého mého, co jemu povíte? Že jsem nemocná milostí.
9. Což má milý tvůj mimo jiné milé, ó nejkrásnější z žen? Co má milý
tvůj nad jiné milé, že nás tak přísahou zavazuješ?
10. Milý můj jest bílý a červený, znamenitější nežli deset tisíců
jiných.
11. Hlava jeho jako ryzí zlato, vlasy jeho kadeřavé, černé jako
havran.
12. Oči jeho jako holubic nad stoky vod, jako v mléce umyté, stojící v
slušnosti.
13. Líce jeho jako záhonkové vonných věcí, jako květové vonných věcí;
rtové jeho jako lilium prýštící mirru tekutou.
14. Ruce jeho prstenové zlatí, vysazení kamením drahým jako postavcem
modrým; břicho jeho stkvělost slonové kosti zafiry obložené.
15. Hnátové jeho sloupové mramoroví, na podstavcích zlata nejčistšího
založení; oblíčej jeho jako Libán, výborný jako cedrové.
16. Ústa jeho přesladká, a všecken jest přežádostivý. Takovýť jest
milý můj, takový jest přítel můj, ó dcery Jeruzalémské.