Bible kralická: Soudců, 19. kapitola

1. Stalo se také toho času, když krále nebylo v Izraeli, že muž nějaký
Levíta, jsa pohostinu při straně hory Efraimské, pojal sobě ženu
ženinu z Betléma Judova.
2. Kterážto ženina smilnila u něho. I odešla od něho do domu otce
svého do Betléma Judova, a byla tam plné čtyři měsíce.
3. Vstav pak muž její, šel za ní, aby namluvě ji, zase ji přivedl,
maje s sebou mládence svého a dva osly. Tedy ona uvedla jej do domu
otce svého. Kteréhož když uzřel otec té děvky, zradoval se z příchodu
jeho.
4. I zdržel jej tchán jeho, otec té děvky, tak že pozůstal u něho za
tři dni. Tu také jídali i píjeli i nocovali.
5. Dne pak čtvrtého, když tím raněji vstali, vstal i on, aby odšel.
Tedy řekl otec té děvky k zeti svému: Posilni se kouskem chleba, a
potom půjdete.
6. Sedli tedy a pojedli oba spolu, a napili se. Potom řekl otec děvky
k muži: Posediž medle, nýbrž pobuď přes noc, a buď mysli veselé.
7. Když pak vstal ten muž, chtěje předce jíti, mocí jej zdržel test
jeho. A tak se vrátil a zůstal tu přes noc.
8. Potom dne pátého vstal tím raněji, aby se bral. I řekl otec té
děvky: Posilň se, prosím. I prodlili, až se den nachýlil, nebo jedli
oba.
9. Tedy vstal muž ten, aby šel, on i ženina jeho i mládenec jeho. I
řekl mu tchán jeho, otec děvky: Aj, již se den nachýlil k večerou,
medle zůstaňte přes noc; aj, dokonává se den, pobuď přes noc zde, a
buď mysli veselé, a zítra tím raněji vypravíte se na cestu svou, a
půjdeš k příbytku svému.
10. On pak nechtěl zůstati přes noc, ale vstav, odšel, a přišel proti
Jebus, jenž jest Jeruzalém, a s ním dva oslové s břemeny i ženina
jeho.
11. Když pak byli blízko Jebus, a den se velmi nachýlil, řekl mládenec
pánu svému: Poď, prosím, obraťme se do města toho Jebuzejského,
abychom v něm přenocovali.
12. Jemuž odpověděl pán jeho: Neobrátíme se do města cizozemců, kteréž
není synů Izraelských, ale půjdeme až do Gabaa.
13. Řekl ještě mládenci svému: Poď, abychom přišli k některému z těch
míst, a zůstali přes noc v Gabaa aneb v Ráma.
14. Pomíjejíce tedy, odešli, a zapadlo jim slunce blízko Gabaa, kteréž
jest Beniaminských.
15. I obrátili se tam, aby vejdouce, zůstali přes noc v Gabaa. A když
tam všel, posadil se na ulici města, proto že nebyl, kdo by je přijal
do domu a dal jim nocleh.
16. A aj, muž starý vracoval se od práce své s pole u večer, kterýž
také byl s hory Efraimovy, a bydlil pohostinu v Gabaa; ale lidé místa
toho byli synové Jemini.
17. A když pozdvihl očí svých, uzřel muže toho pocestného na ulici
města. I řekl jemu ten stařec: Kam se béřeš, a odkud jdeš?
18. Jemuž odpověděl: Jdeme z Betléma Judova až k stranám hory
Efraimovy, odkudž jsem; nebo jsem byl odšel do Betléma Judova. Jduť
pak do domu Hospodinova, a není žádného, kdo by mne přijal do domu;
19. Ješto mám i slámu a obrok pro osly své, tolikéž i chléb, ano i
víno pro sebe a děvku tvou, a mládence, kterýž jest s služebníkem
tvým, tak že v ničemž nemáme nedostatku.
20. I řekl muž ten starý: Měj ty pokoj. Čehoť se koli nedostává, nechť
já to opatřím, ty toliko na ulici nezůstávej přes noc.
21. Tedy uvedl jej do domu svého, a obrok dal oslům; potom umyvše nohy
své, jedli a pili.
22. A když očerstvili srdce své, aj, muži města toho, muži
nešlechetní, obklíčivše dům, tloukli na dvéře a mluvili tomu muži
starci, hospodáři domu, řkouce: Vyveď muže toho, kterýž všel do domu
tvého, abychom ho poznali.
23. K nimžto vyšed muž ten, hospodář domu, řekl jim: Nikoli, bratří
moji, nečiňte, prosím, zlého, poněvadž všel ten muž do domu mého,
neprovoďte nešlechetnosti té.
24. Aj, dceru svou, kteráž pannou jest, a ženinu jeho, ty hned vyvedu,
i ponížíte jich, aneb učiníte jim, což se vám za dobré vidí; jen muži
tomu nečiňte věci té hanebné.
25. Ale nechtěli ho uposlechnouti muži ti. Pojav tedy muž ten ženinu
svou, vyvedl ji k nim ven, i poznali ji, a zle jí požívali přes celou
noc až do jitra; potom pustili ji, když počínalo zasvitávati.
26. V svitání pak přišla žena ta, a padši, ležela u dveří domu toho
muže, kdež byl pán její, až se rozednilo.
27. Když pak vstal pán její ráno, otevřev dvéře domu, vycházel, aby se
bral dále cestou svou. A aj, žena ta, ženina jeho, ležela u dveří
domu, a ruce její byly na prahu.
28. Jížto řekl: Vstaň, a poďme. A nic neodpověděla. Vzav tedy ji na
osla, a vstav muž ten, odšel k místu svému.
29. Když pak přišel do domu svého, vzal meč, a pochytiv ženinu svou,
rozsekal ji s kostmi jejími na dvanácte kusů, a rozeslal ji po všech
končinách Izraelských.
30. A bylo, že kdožkoli uzřel, pravil: Nikdy se nestalo ani vidíno
bylo co podobného od toho času, jakž vyšli synové Izraelští z země