Bible kralická: Soudců, 21. kapitola

1. Nadto každý z mužů Izraelských přísahou se byli zavázali v Masfa,
řkouce: Žádný z nás nedá dcery své Beniaminským za manželku.
2. Protož všel lid do domu Boha silného, a seděli tam až do večera
před Bohem, a pozdvihše hlasu svého, plakali pláčem velikým.
3. A řekli: Proč Hospodine, Bože Izraelský, stalo se toto v Izraeli,
aby dnes ubylo jedno pokolení z Izraele?
4. Nazejtří pak ráno vstal lid, a vzdělali tam oltář, a obětovali
oběti zápalné a pokojné.
5. Řekli pak synové Izraelští: Jest-li kdo, ješto nepřišel do
shromáždění tohoto ze všech pokolení Izraelských k Hospodinu? (Nebo se
byli velice zapřisáhli proti tomu, kdož by nepřišel k Hospodinu do
Masfa, řkouce: Bez milosti ať umře.
6. Nebo litujíce synové Izraelští Beniamina bratra svého, řekli: Dnes
vyhlazeno jest jedno pokolení z Izraele.
7. Jakž tedy učiníme s těmi ostatky, aby ženy měli, poněvadž jsme se
přísahou zavázali skrze Hospodina, že jim nedáme dcer svých za
manželky?)
8. Řekli tedy: Jest-li kdo z pokolení Izraelských, ješto nepřišel k
Hospodinu do Masfa? A aj, nepřišel byl žádný do vojska z Jábes Galád
do shromáždění.
9. Nebo když sečten byl lid, a aj, nebylo tam žadného z obyvatelů
Jábes Galád.
10. Protož poslalo tam shromáždění to dvanácte tisíc mužů
nejsilnějších, a přikázali jim, řkouce: Jděte a pobíte obyvatele Jábes
Galád ostrostí meče, ženy i děti.
11. Toto pak učiníte: Všecky mužského pohlaví, a každou ženu, kteráž
muže poznala, zamordujete.
12. Nalezli tedy mezi obyvateli Jábes Galád čtyři sta děveček panen,
kteréž nepoznaly muže, a přivedli je do vojska v Sílo, kteréž bylo v
zemi Kananejské.
13. Tedy poslalo všecko to shromáždění, a mluvili k synům Beniamin,
kteříž byli v skále Remmon, a povolali jich v pokoji.
14. Protož navrátili se Beniaminští toho času. I dali jim ženy, kteréž
živé zachovali z žen Jábes Galád, ale ani tak se jim nedostávalo jich.
15. Lidu pak líto bylo Beniamina, proto že učinil Hospodin mezeru v
pokoleních Izraelských.
16. Řekli tedy starší shromáždění toho: Jak učiníme s těmi
pozůstalými, aby měli ženy? Nebo vyhlazeny jsou ženy z pokolení
Beniamin.
17. Řekli také: Dědictví Beniaminovo pozůstalým náleží, aby nezahynulo
pokolení z Izraele.
18. My pak nemůžeme jim dáti dcer svých za manželky; (nebo se byli
přísahou zavázali synové Izraelští, řkouce: Zlořečený buď, kdož by dal
manželku synům Beniamin.)
19. Potom řekli: Aj, slavnost Hospodinova bývá v Sílo každého roku na
místě, kteréž jest s půlnoční strany domu Boha silného, k východu
slunce cestě, kterouž se chodí od domu Boha silného do Sichem, a Lebnu
jest na poledne.
20. Přikázali tedy synům Beniamin, řkouce: Jděte a skrejte se v
vinicích.
21. A šetřte, a aj, když vyjdou dcery Sílo plésati v houfích, tedy
vyskočíte z vinic a pochytíte sobě každý manželku svou ze dcer Sílo, a
odejdete do země Beniamin.
22. Když pak přijdou otcové jejich aneb bratří jejich, aby se před
námi soudili, tedy řekneme jim: Slitujte se nad námi místo nich, nebo
v té válce nevzali jsme pro každého z nich manželky; také jste vy jim
nedali jich, a tak nebudete nic vinni.
23. Tedy učinili tak synové Beniamin, a přivedli sobě manželky vedlé
počtu svého z těch plésajících, kteréž uchvátili; a odšedše, navrátili
se k dědictví svému, a vzdělavše zase města svá, bydlili v nich.
24. A tak odešli odtud synové Izraelští toho času, jeden každý k svému
pokolení a k čeledi své; a vrátili se odtud jeden každý k dědictví
svému.