Bible kralická: Zachariáš, 11. kapitola

1. Otevři, Libáne, vrata svá, ať zžíře oheň cedry tvé.
2. Kvěl jedle, nebo padl cedr, nebo znamenití vypléněni jsou; kvělte
dubové Bázanští, nebo klesl les ohražený.
3. Hlas kvílení pastýřů, proto že popléněno důstojenství jejich; hlas
řvání lvů, proto že popléněna pýcha Jordánu.
4. Takto praví Hospodin Bůh můj: Pas ovce tyto k zbití oddané,
5. Kteříž držitelé jejich mordují, aniž bývají obviňováni, a kdož je
prodávají, říkají: Požehnaný Hospodin, že jsme zbohatli, a kteříž je
pasou, nemají lítosti nad nimi.
6. Protož nebudu míti lítosti více nad obyvateli této země, praví
Hospodin, ale aj, já uvedu ty lidi jednoho druhému v ruku, a v ruku
krále jejich. I budou potírati zemi tuto, a nevytrhnu jí z ruky
jejich.
7. Nebo jsem pásl ovce k zbití oddané, totiž vás chudé toho stáda, a
vzav sobě dvě hole, nazval jsem jednu utěšením, a druhou jsem nazval
svazujících. A pásl jsem, pravím, ty ovce,
8. A zahladil jsem tři pastýře měsíce jednoho, ale duše má stýskala
sobě s nimi, proto že duše jejich nenáviděla mne.
9. Pročež řekl jsem: Nebudu vás pásti. Kteráž umříti má, nechť umře, a
kteráž má vyhlazena býti, nechť jest vyhlazena, a jiné nechažť jedí
maso jedna druhé.
10. Protož vzav hůl svou utěšení, posekal jsem ji, zrušiv smlouvu
svou, kterouž jsem učinil se vším tím lidem.
11. A v ten den, když zrušena byla, právě poznali chudí toho stáda,
kteříž na mne pozor měli, že řeč Hospodinova jest.
12. Nebo jsem řekl jim: Jestliže se vám vidí, dejte mzdu mou; pakli
nic, nechte tak. I odvážili mzdu mou třidceti stříbrných.
13. I řekl mi Hospodin: Povrz je před hrnčíře. Znamenitá mzda, kterouž
jsem tak draze šacován od nich. A tak vzav třidceti stříbrných, uvrhl
jsem je v domě Hospodinově před hrnčíře.
14. Potom posekal jsem hůl svou druhou svazujících, zrušiv bratrství
mezi Judou a mezi Izraelem.
15. I řekl mi Hospodin: Vezmi sobě ještě oruží pastýře bláznivého.
16. Nebo aj, já vzbudím pastýře v této zemi. Pobloudilých nebude
navštěvovati, ani jehňátka hledati, ani což polámaného jest, léčiti,
ani toho, což se zastavuje, nositi, ale maso toho, což tučnějšího
jest, jísti bude, a kopyta jejich poláme.
17. Běda pastýři tomu ničemnému, kterýž opouští stádo. Meč na rameno
jeho a na oko pravé jeho, rámě jeho docela uschne, a oko pravé jeho
naprosto zatmí se.