Z díla Satanská Bible, Anton La Vey, 1969
Satan je nepochybně nejlepší přítel,jakého kdy církev měla,jelikož ji po celé věky udržoval při
životě. Falešné nauky o pekle a Ďáblu umožnily protestantské a katolické církvi dlouhý rozkvět.
Bez Ďábla, na kterého by mohli ukázat prstem, by kazatelé stezky ctnosti neměli čím strašit
své stoupence. Satan vás uvádí v pokušení, Satan je kníže zla, Satan je hříšný, krutý a
brutální, varují. Pokud podlehnete Ďáblovu pokoušeni, zcela jistě budete navěky prokleti a
budete se smažit v pekle.
Sémantický význam slova Satan je sok, odpor, nebo žalobce. Samotné slovo Ďábel pochází z
indického devi, což znamená bůh. Satan představuje opozici vůči všem náboženstvím, která
člověka frustrují a zatracují ho za jeho přirozené pudy. Roli strůjce zla dostal jednoduše proto,
že zosobňuje světské, pozemské a tělesné stránky života.
Satan, nejvyšší Ďábe1 západního světa, byl původně andělem, jehož úkolem bylo oznamovat
Bohu lidské prohřešky. Tak tomu bylo až do 14. století, kdy začal být zobrazován jako zlé
božstvo, zčásti člověk a zčásti zvíře s kozlími rohy a kopyty. Než ho křesťanství nazvalo
Satanem, Luciferem a podobně, tělesné stránce lidské přirozenosti vládl bůh, který se tehdy
jmenoval Dionýsos nebo Pan. Řekové ho zobrazovali jako satyra či fauna. Pan byl původně
dobrý chlapík a symbolizoval úrodnost a plodnost.
Kdykoli dostane nějaký národ novou formu vlády, z někdejších hrdinů se rázem stanou
zlosynové. To platí i pro náboženství. První křesťané věřili, že pohanští bohové byli ďáblové, a
zabývat se jimi znamenalo provozovat černou magii. Zázračné nebeské jevy označili za bílou
magii; to byl jediný rozdíl. Staří bohové nezemřeli, ale propadli se do pekel a stali se z nich
Ďáblové. Výrazy bubák (angl. bogey), strašák (bugaboo) nebo skřítek (goblin), kterými se straší
malé děti, pocházejí ze slovanského slova bog, což znamená čbůhč, podobně jako v hindštině
bhaga.
Mnoho rozkoší, které nové náboženství zatratilo, bylo před nástupem křesťanství chováno v
úctě. Udělat z Panových rohů a kopýtek atributy naprosto přesvědčivého ďábla vyžadovalo
pouze malou změnu! Panovy charakteristické vlastnosti stačilo elegantně změnit v hříchy
zasluhující potrestání, a proměna byla hotova. Spojování kozla s Ďáblem nacházíme již v
křesťanské Bibli, kde byl nejsvatější den v roce, Den vykoupení, slaven losováním, jež mělo
určit, který ze dvou kozlů bez poskvrny má být obětován Pánu, a který Azazelovi. Kozel nesoucí
hříchy lidí byl vyhnán na poušť a stal se z něj obětní beránek. Odtud pochází symbol kozla,
který je používán při obřadech tajných lóží dodnes, tak jako byl používán v Egyptě, kde býval
jednou do roka obětován některému bohu.
Lidstvo zná mnoho ďáblů různého původu. Provádění satanských rituálů nezahrnuje
vyvolávání démonů; dělají to pouze ti, kdo se bojí právě těch sil, které zaklínají.
Teoreticky jsou démoni zlými duchy, jejichž charakteristické vlastnosti přispívají ke zkáze lidí
nebo jevů, kterých se dotknou. Řecké slovo démon znamenalo strážný duch nebo zdroj
inspirace, a popravdě řečeno, pozdější teologové si navymýšleli celé legie těchto poslů inspirace,
přičemž jeden jako druhý byli bez výjimky zlí.
Známkou zbabělosti magiků cesty ctnosti je jejich zvyk obracet se ke konkrétnímu démonu,
(který zřejmě má být Ďáblovým přisluhovačem), aby splnil jejich rozkazy. Předpokládá se totiž,
že démona, který je pouze Ďáblovým služebníkem, lze lépe ovládat. Okultní nauky tvrdí, že
pouze čaroděj, jehož obrana skutečně budí úctu, či naprostý šílenec by se pokusil vyvolat
samotného Ďábla. Satanista se neobrací pokoutně k těmto služebně nižším ďáblům, ale směle
vyvolává ty, kdo tvoří pekelnou armádu odvěké zuřivosti – ďábly samotné!
Jak se dalo ostatně čekat, teologové sestavili soupis jmen některých ďáblů, ale následující
seznam obsahuje pouze jména nejčastěji užívaná při satanském rituálu. Obsahuje jména a
původ bohů a bohyň, k nimž se obracíme a kteří představují velkou část obyvatelstva
pekelného královského paláce:
ČTYŘI KORUNNÍ PRINCI PEKEL
SATAN – (hebrejsky) sok, protiklad, žalobce, Pán ohně, peklo, jih
LUCIFER – (latinsky) římský bůh, nositel světla, osvícení, vzduch, jitřenka, východ
BELIAL – (hebrejsky) bez pána, nízkost země, nezávislost, sever
LEVIATHAN – (hebrejsky) had z hlubin, moře, západ
PEKELNÁ JMÉNA
Abaddon – (hebrejsky) ničitel
Adramelech – samarský ďábel
Ahpuch – mayský ďábel
Ahriman – mazdánský ďábel
Amon – egyptský bůh života a množeni s beraní hlavou
Apollyon – řecké synonymum pro Satana, úhlavního nepřítele
Asmodeus – hebrejský ďábel smyslnosti a přepychu, původně zvíře posledního soudu
Astaroth – fénická bohyně chlípnosti, odpovídá babylónské Ištar
Azazel – (hebrejsky) učil člověka výrobě zbraní a zavedl kosmetiku
Baalberith – kanaánský Pán úmluv, později se z něj stal ďábel
Balaam – hebrejský ďábel lakoty a chamtivosti
Bafomet – uctíván templáři, jako symbol Satana
Bast – egyptská bohyně rozkoše představovaná kočkou
Belzebub – (hebrejsky) Pán much, převzatý ze symbolismu skaraba
Behemoth – hebrejská personifikace Satana v podobě slona
Beherit – starosyrské jméno pro Satana
Bilé – keltský bůh pekla
Cimeries – jezdí na černém koni a vládne Africe
Čemoš – moabitský bůh, později ďábel
Čort – ruské jméno pro Satana, černý bůh
Dagon – filištínský mstivý ďábel moře
Damballa – hadí bůh kultu voodoo
Démogorgon – řecké jméno ďábla, které prý mělo zůstat smrtelníkům utajeno
Diabolos – (řecky) plynoucí dolů
Drakula – rumunské jméno pro ďábla
Emma-O – japonský vládce pekla
Euronymos – řecký kníže smrti
Fenriz – syn Lokiho, zobrazovaný jako vlk
Gorgo – zdrobnělina Démogoron, řeckého jména pro ďábla
Haborym – hebrejské synonymum pro Satana
Hekaté – řecká bohyně podsvětí a magie
Ištar – babylonská bohyně plodnosti
Kálí – (hindsky) Šivova dcera, bohyně uctívaná Thuggy
Kojot – indiánský ďábel
Lilith – hebrejská ďáblice, Adamova první žena, která ho naučila jak to chodí
Loki – germánský ďábel
Mammon – aramejský bůh blahobytu a zisku
Mania – etruská bohyně pekel
Mantus – etruský bůh pekel
Marduk – bůh města Babylónu
Mastema – hebrejské synonymum pro Satana
Melek Taus – jezidský ďábel
Mefistofeles – řecky ten, který se straní světla, viz Faust
Metztli – aztécká bohyně noci
Mictian – aztécký bůh smrti
Midgard – syn Lokiho, zobrazovaný jako had
Milkom – amonitský ďábel
