Satanská Bible – SATANSKÝ SEX

Z díla Satanská Bible, Anton La Vey, 1969
Kolem satanistického pohledu na volnou lásku vzniklo mnoho sporů. Často se předpokládá, že
sexuální aktivita hraje v satanismu nejdůležitější roli a ochota účastnit se sexuálních orgii je
nezbytnou podmínkou přijetí mezi satanisty. Nic nemůže být vzdálenější pravdě! Ve skutečnosti
jsou oportunisté, kteří mají o satanismus zájem pouze kvůli jeho sexuálním aspektům,
důrazně odmítáni.
Satanismus skutečně obhajuje sexuální svobodu, ale pouze v pravém slova smyslu. Volná
láska znamená podle satanismu přesně toto: svobodu být buďto věrný jediné osobě či
uspokojovat sexuální tužby s tolika lidmi, kolik je podle vašeho názoru nutné k uspokojení
vašich konkrétních potřeb.
Satanismus nedoporučuje těm, kteří k tomu nedojdou přirozeným způsobem, aby se oddávali
orgiím či vrhali do mimomanželských vztahů. Pro mnohé by bylo jednoduše nepřirozené a
škodlivé, kdyby byli nevěrní partnerům, které si zvolili. Jiné by naopak frustrovalo být sexuálně
vázáni pouze na jednu osobu. Každý se musí rozhodnout sám za sebe, jaká forma sexuální
aktivity nejlépe vyhovuje jeho individuálním potřebám. Podle satanských měřítek je stejně
špatné podléhat sebeklamu a nutit se do cizoložství, nebo vyhledávat sexuální partnery před
svatbou pouze proto, abyste dokázali svému okolí (nebo, což je ještě horší, sami sobě), že jste se
zbavili pocitu viny, jako nechat kvůli hluboce zakořeněným pocitům viny jakoukoli sexuální
potřebu neuspokojenou.
Mnozí lidé, kteří si neustále dokazují, jak se zbavili pocitu viny vyvolaného sexem, jsou ve
skutečnosti spoutáni daleko pevnějšími pouty než ti, kteří prostě přijímají sexuální aktivitu
jako přirozenou součást života a nedělají kolem své sexuální svobody takový rozruch. Je
například uznávaným faktem, že nymfomanka (dívka snů každého muže a hrdinka senzačních
románů) není sexuálně svobodná, ale je ve skutečnosti frigidní a těká od jednoho muže k
druhému, jelikož má příliš velké zábrany, aby vůbec kdy mohla najít úplné sexuální
uspokojení.
Další mylnou představou je názor, že schopnost účastnit se skupinové sexuální aktivity svědčí
o sexuální svobodě. Všechny dnešní skupiny oddávající se volnému sexu mají jedno společné –
odmítají fetišistické či úchylné praktiky.
Silácké příklady nefetišistické sexuální aktivity, chabě maskované jako svoboda, mají ve
skutečnosti stejný průběh. Všichni účastníci orgie následují příkladu vůdce skupiny – svléknou
se do naha a mechanicky souloží, jako na povel. Žádný z přítomných přitom netuší, že by jejich
osvobozená forma sexu mohla být nezúčastněnými pozorovateli, kteří nedokáží klást rovnítko
mezi uniformitu a svobodu, považována za sešněrovanou a infantilní.
Satanista si uvědomuje, že pokud má být znalcem sexu (a skutečně se osvobodit od pocitu
viny), nemůže se nechat rdousit ani takzvanými sexuálními revolucionáři ani prudérní
společností, spoutanou pocity viny. Těmto klubům volného sexu zcela uniklo, o čem sexuální
svoboda vlastně je. Nemůžete-li realizovat sexuální aktivitu na individuální bázi (což zahrnuje i
osobní fetiše) nemá vůbec smysl vstupovat do nějaké organizace, která se zabývá sexuální
svobodou.
Satanismus připouští jakoukoli aktivitu, která hluboce uspokojuje vaše sexuální touhy – ať už
jsou heterosexuální, homosexuální, bisexuální či pokud je libo dokonce asexuální. Satanismus
schvaluje fetiš nebo deviaci, které obohatí váš sexuální život, pokud se ale netýkají někoho, kdo
by o ně nestál.
Rozmach deviantního respektive fetišistického chování v naší společnosti by jistě šokoval
fantazii sexuálně naivních lidí. Existuje daleko více sexuálních odchylek, než si neinformovaný
člověk dokáže představit: transvestitismus, sadismus, masochismus, urolagnie,
exhibicionismus – abychom uvedli pouze několik nejrozšířenějších. Každý má nějakou vlastní
formu fetiše, ale protože si lidé nejsou vědomi převahy fetišistického chování v naší společnosti,
mají pocit, že kdyby se poddali svým nepřirozeným tužbám, byli by spatní. (Fetišismus
nepraktikují pouze lidé, ale také zvířata. Fetiš je nedílnou součástí sexuálního života zvířat. Tak
například pohlavní pach podmiňuje sexuální vzrušení jednoho zvířete druhým. Laboratorní
testy prokázaly, že pokud je nějaké zvíře uměle zbaveno svého pachu, ztrácí sexuální
přitažlivost. Stimulace sexuálním pachem působí příznivě i na člověka, i když to často popírá.)
Dokonce i asexuální jedinec má svou úchylku – asexualitu. Nepociťovat vůbec sexuální touhu
(pokud to není dáno stářím, chorobou, apod.) je daleko nenormálnější než být sexuálně
promiskuitní. Jestliže dá satanista přednost sexuální sublimaci před otevřenou sexuální
realizací, je to výhradné jeho věc. U mnoha případů sexuální sublimace (nebo asexuality) by
jakýkoliv pokus sexuálně se osvobodit měl pro asexuála negativní následky.
U asexuálů je sexuální touha vždy sublimovaná, ať již v podobě práce, nebo koníčků. Veškerá
energie či silný zájem, který by normálně věnovali sexuální aktivitě, se přelije do jiných zábav
nebo činností. Jestliže někdo dává přednost určitým zájmům na úkor sexuální aktivity, je to
jeho věc, a nikdo nemá právo zatracovat ho za to. V každém případě by si ale dotyčný měl
uvědomit, že jde o sexuální sublimaci.
Mnoho tajných sexuálních tužeb zůstane pouhou fantazii, protože je není možno vyjádřit.
Nemožnost vybití často vede k nutkavému jednání, a značná část lidí si proto vytváří vlastní
tajné cesty, jak dát průchod sexuálním touhám. Jelikož většina fetišistických aktivit není
zjevná, neměli by lidé, kteří toho o sexu moc nevědí, podléhat klamu, že vůbec neexistuje.
Uvedu pár příkladů důmyslných technik: mužský transvestita se ukájí tím, že nosí dámské
prádlo, ale jinak na něm nic nepoznáte. Masochisticky založená žena může nosit o několik čísel
menší stahovací podvazkový pás, takže bude během dne prožívat sexuální rozkoš z
nepříjemných pocitů, aniž kdokoliv co pozná. Tyto příklady jsou mnohem mírnější a
rozšířenější než jiné, které by bylo možno uvést.
Satanismus podporuje jakoukoli formu sexuální realizace, pokud nikomu neubližuje. Abychom
se vyhnuli nedorozumění, je třeba toto tvrzení blíže objasnit. Neubližování druhým nezahrnuje
neúmyslné ublížení někomu, kdo nemusí souhlasit s vašimi názory na sex, protože jeho pohled
na sexuální morálku je úzkostný. Samozřejmé byste se měli snažit, abyste se nějakým
způsobem nedotkli svých blízkých, jako třeba přepjatě stydlivých přátel a příbuzných. Pokud se
opravdu snažíte, abyste jim neubližovali a oni vám na něco náhodné přijdou, nenesete žádnou
odpovědnost, a neměli byste ani mít pocit viny za své sexuální přesvědčení nebo proto že někdo
trpí v důsledku vašeho přesvědčení. Jestliže žijete v neustálém strachu, že se svým postojem k
sexu dotknete prudérních povah, pak nemá smysl snažit se vymanit z pocitu viny. Rozhodně
však věci neprospěje, budete-li okázale předvádět své svobodomyslné názory.
Druhou výjimkou jsou masochisté. Masochista pociťuje rozkoš, když je mu ubližováno, jestliže
mu upřete rozkoš z bolesti, ubližujete mu stejné jako fyzická bolest ubližuje někomu, kdo není
masochista. Tuto situaci ilustruje příběh jednoho skutečné krutého sadisty: Masochista ho
prosí: bij mě! A nemilosrdný sadista mu odpovídá: NE! Pokud někdo chce, aby mu bylo
ubližováno a nachází rozkoš v bolesti, není důvod, proč bychom mu neměli dopřát radosti, na
které je zvyklý.
Výraz sadista označuje v běžné mluvě člověka, který nachází rozkoš v bezohledné brutalitě.
Skutečný sadista je však ve skutečnosti vybíravý. Pečlivě vybírá z široké škály potenciálních
obětí. Splnění touhy těm, kterým utrpení dělá dobře, mu přináší úžasnou rozkoš. Vyrovnaný
sadista je požitkář a znalec, neboť si vybírá jednotlivce, kteří si jeho zájem zaslouží!
Jestliže je někdo natolik vyrovnaný, aby přiznal, že je masochista a že mu přináší rozkoš být
zotročován a bičován, pravý sadista je jen potěšen, když mu může vyhovět.
Kromě uvedených výjimek by satanista nikomu vědomě neublížil, aniž by se dotkl jeho
sexuálních práv. Pokud se snažíte vnutit své sexuální touhy tomu, kdo o vaše návrhy nestojí,
porušujete jeho sexuální svobodu. Satanismus neschvaluje znásilnění, zneužívání dětí,
sexuální zneužívání zvířat a jakoukoli sexuální aktivitu zasahující osoby, které ji odmítají nebo
které by díky své nevinnosti či naivitě mohly být svedeny či výhružkami dohnány, aby dělaly
něco proti své vůli.
Pokud jsou všichni zúčastnění dospělí zodpovídající za své činy a dobrovolně se zapojí do dané
formy sexuální realizace – i když je obecně považována za tabuizovanou – pak není důvod, aby
potlačovali své sexuální sklony.
Pokud si uvědomujete všechny důsledky, výhody i nevýhody, a jste si jisti, že vaše činy neublíží
nikomu, kdo nechce nebo si nezaslouží, aby mu bylo ubližováno, pak nemáte proč potlačovat
své sexuální záliby.
Stejně jako se ani dva lidé neshodují ve výběru stravy ani v množství potravy, kterou potřebují,
různí se i sexuální záliby a apetit. Společnost ani nikdo jiný nemá právo stanovit jiné osobě
sexuální normy nebo frekvenci sexuálního vyžití. Žádné sexuální chování lze vždy posuzovat
pouze v kontextu dané situace. Z toho plyne, že to, co někdo považuje za sexuálně správné a
morální může jiného frustrovat. Platí i opak: někdo může být sexuálně výrazně nadán, ale bylo
by nespravedlivé, aby vyvolával pocity méněcennosti v někom, kdo se mu sexuální zdatností
nevyrovná, a bylo by bezohledné, aby se vnucoval jiné osobě (např. muž, obdařený nenasytným
sexuálním apetitem převyšujícím potřeby jeho ženy). Nebylo by hezké, kdyby od ní očekával,
nadšenou odezvu na své nabídky, ona ale musí projevit stejnou ohleduplnost. V případě, že
nepociťuje žádnou velkou vášeň, by ho měla sexuálně přijmout, sice pasivně, ale nicméně mile,
nebo si nestěžovat, pokud se rozhodne hledat uspokojení jinde – včetně autoerotických praktik.
Ideální vztah je takový, ve kterém se lidé hluboce milují a sexuálně si vyhovují. Dokonalé
vztahy jsou nicméně poměrně řídké. Je důležité zdůraznit, že láska duchovní a sexuální sice
mohou, ale nutně nemusí jít ruku v ruce. Jestliže existuje alespoň určitá míra sexuálního
porozumění, bývá často omezeno, a dochází ke splnění pouze některých sexuálních tužeb.
Pokud si sexuálně vyhovujete, pak není větší rozkoš nad spojení s tím, koho hluboce milujete.
Pokud si sexuálně nevyhovujete, je třeba zdůraznit, že v žádném případě nemusí jít o absenci
duchovní lásky. Člověk může, a často tomu tak bývá existovat bez druhého. Ve skutečnosti se
často jeden z manželů uchyluje k mimomanželské sexuální aktivitě právě proto, že svého
partnera hluboce miluje a chce se vyhnout tomu, aby ho ranil něho se mu vnucoval. Hluboká
duchovní láska je obohacena láskou sexuální, a je samozřejmě nutnou součástí každého
uspokojivého vztahu, protože se však sexuální záliby liší, může někdy mimomanželská sexuální
aktivita nebo masturbace být potřebným doplněním.
Masturbace, kterou mnoho lidí považuje za sexuální tabu, představuje problém viny, s nímž
není snadné se vypořádat. Na toto téma je třeba položit zvláštní důraz, neboť přestavuje velice
důležitou součást mnoha úspěšných magických konání.
Již od doby, kdy judejsko-křesťanská bible popsala hřích Onanův (Gen 38:7-10), uvědomoval si
člověk závažnost a důsledky “samotářské neřesti“. Přestože moderní sexuologové vysvětlují
Onanův hřích jako běžný coitus interruptus, zavádějící teologický výklad napáchal během
staletí značnou škodu.
Kromě skutečných sexuálních zločinů patří masturbace mezi nejvíce odsuzovaná jednáni. V
minulém století vzniklo nesčetně prací popisujících její hrůzné následky. Prakticky všechny
tělesné či duševní choroby byly připisovány hříchu masturbace. Bledost, dýchavičnost,
uhýbavý pohled, propadlý hrudník, nervozita, uhry a nechutenství – to je jen několik údajných
následků. Pokud jste se nedrželi varováni příruček pro mladé muže, mohli jste si být jisti, že
skončíte naprostým fyzickým a mentálním zhroucením.
Odpudivé popisy v těchto příručkách by mohly být téměř zábavné, kdyby nebylo smutného
faktu, že navzdory úsilí současných sexuologů, lékařů, spisovatelů a dalších, odstranit stigma,
které masturbace nesla, podařilo se hluboce zakořeněné pocity viny, vyvolané nesmysly v
těchto sexuálních příručkách, vymazat pouze částečně. Velké procento lidí, zvláště těch,
kterým je přes čtyřicet, nedokáže emočně přijmout fakt, že masturbace je přirozená a zdravá, i
když racionálně věc chápou. Svůj nepřekonatelný odpor, často podvědomě, přenášejí na své
děti. Převládal názor, že se člověk zblázní, bude-li přes veškerá napomínání pokračovat v
autoerotických praktikách. Tento absurdní mýtus vznikl na základě častých zpráv o
masturbaci chovanců psychiatrických zařízení. Jelikož téměř všichni nevyléčitelní šílenci
masturbovali, soudilo se, že zešíleli právě z tohoto důvodu. Nikoho nenapadlo, že skutečnou
příčinou masturbačních praktik byl v jejich případě nedostatek sexuálních partnerů a
především ztráta zábran, typická pro pokročilé šílenství.
Mnoho lidí by raději vidělo, kdyby si jejich partner hledal vyžití mimo vztah, než aby se uchýlil
k autoerotickým aktům, kvůli vlastním pocitům viny, partnerově nechuti účastnit se
masturbace, nebo strachem z jeho odporu, přestože u překvapivě vysokého počtu případů
přináší vědomí, že má partner sexuální zážitky s jinými lidmi, zástupné vzrušení, i kdyžto
málokdo přizná.
Pokud je stimulace vyvolaná představami partnera, který se sexuálně stýká s dalšími lidmi,
melo by se o tom otevřeně mluvit, protože tím obě strany mohou jen získat. Pokud masturbaci
brání pouze pocit viny jedné nebo obou zúčastněných stran, měli by se oba snažit tyto pocity
buďto vymazal nebo je využít. Mnoho vztahů by se dalo zachránit, kdyby se oba zainteresovaní
necítili vinni, že se oddával přirozenému aktu masturbace.
Masturbace je považována za něco špatného, protože přináší rozkoš vyvolanou záměrným
třením zapovězených oblastí těla vlastní rukou. Pocity viny provázející většinu sexuálních aktů
lze zmírnit tvrzením přijatelným pro církev: smyslové požitky jsou nutné k plození potomstva – i
když si dáváte pozor na kalendář a hlídáte bezpečné dny. Pokud se oddáváte masturbaci, pak
vám taková útěcha ovšem nestačí. Ať už vám napovídali o neposkvrněném početí, co chtěli, – i
kdyby vám slepá víra umožňovala tuto absurditu spolknout -víte dobře, že ke zplození dítěte je
zapotřebí sexuálního styku s osobou opačného pohlaví! Pokud trpíte pocitem viny za prvotní
hřích, budete přirozeně cítit ještě větší vinu, oddáváte-li se sexu jen pro své uspokojení, bez
úmyslu plodit děti.
Satanistovi je naprosto jasné, proč pánbíčkáři prohlašují masturbaci za hříšnou. Stejně jako
další přirozené akty to lidé prostě stejně budou dělat, bez ohledu na to, jak ostře jsou káráni.
Vyvolávání pocitů viny je důležitou součástí jejich zlovolné taktiky, jak přimět lidi, aby své
hříchy vykoupili hypotékami na chrámy odříkání!
I když se dnes většinou nesvíjíme pod břemenem viny, vnucené náboženstvím (nebo si to
alespoň myslíme), moderní člověk stále ještě pociťuje stud, když podlehne touze masturbovat.
Když se muž uspokojuje autoeroticky, místo aby se účastnil honby za ženami, může se cítit
oloupen o svou mužnost. Žena se možná uspokojí sexuálně, ale touží po uspokojeni svého ega,
které jí přináší hra svádění. Ani rádoby Casanova ani strojený vamp nemají adekvátní pocity,
když se mohou sexuálně ukájet pouze masturbací. Oba by dali přednost i ne zcela
vyhovujícímu partnerovi. Řečeno satansky, je daleko lepší oddávat se dokonalé fantazii, než se
podílet na neuspokojivém zážitku s jiným člověkem. U masturbace máte alespoň kontrolu nad
situací. Ilustrace neoddiskutovatelného faktu, že masturbace je zcela přirozený, zdravý jev:
provozují ji všichni příslušníci zvířecího království. Lidské děti se také řídí instinktivní touhou
masturbovat, pokud za to nebudou kárány rozhořčenými rodiči, kterým bezpochyby spílali
jejich rodiče, a tak dál, pěkně pozpátku. Je smutnou pravdou, že pocity viny, které v rodičích
vyvolává sex, se beze změny přenesou na děti. Abychom uchránili své děti před nešťastným
sexuálním osudem svých rodičů, prarodičů, a možná i nás samých, je třeba nazvat tento
zvrácený morální kód pravým jménem: je to pragmaticky sestaveny soubor pravidel, která by
nás zničila, kdybychom se jimi bez odmluvy řídili! Dokud se neosvobodíme od směšných
sexuálních norem současné společnosti, včetně takzvané sexuální revoluce, nezbavíme se
neurózy vyvolané těmito omezeními. Příklon k nové, rozumné a humanistické morálce
satanismu může – a také tomu tak bude – dát podnět ke vzniku nové společnosti, v níž se naše
děti budou zdravě vyvíjet, aniž by byly zatíženy zničujícími morálními břemeny současné
nemocné společnosti.