Co se jinému může se zdát,
jako chaos tomu bůh dal
přesný řád, vždyť bez jeho
vůle se ani stéblo trávy
nepohne.
Jeho vůle je vedena po přímé
cestě spravedlivých, jenž je
určena vlastní vírou v jeho
vnitřní zákony, které jsou
tvořeny a zakotveny v
samotné podstatě jeho
existence.
Nebýt těchto fyzikálních
zákonů a zákonů lásky,
přitažlivostí, akcí a reakcí
nebyli bychom ani my ani on.
Vystupujíce z tohoto řádu a
pořádku vládnou nad světem
slovem a skutky
nespravedlivými synové a
dcery ďábla, již jsou v
myšlence pokoušeni vždy
odpovídat na ony kauzální
otázky JAK, CO KDYŽ a jiné.
Tito jako zdroj chaosu zanikají
ve svém vlastním pekle, a
hynou pod tíhou své vlastní
svévole neboť každým jak,
staví sebe sama před
psychologické zrcadlo, v němž
vidí výtvor, jenž plyne z
odpovědí na ony kauzální
otázky.
Toto zdědily po svém otci,
avšak nedokázali se tohoto
vzdáti jako ďábel, který se ze
svých chyb již poučil neb
pochopil podstatu teorie v
kruhu. Jejich osudem je žít
před svým vlastním zrcadlem
ve věčné samotě a zatracení
tak jak sami sobě předurčili.
Sami sobě jsou tvůrci svých
osudů a sami sobě jsou
stvořiteli onoho pekla, jímž
procházejí za svého života.
Každá lež je jim pravdou neb
vidí, jak se utváří před jejich
vlastníma očima, ztraceni ve
lži tak vtahují do onoho
pomyslného pekla okolní svět
a zakřivují tak prostor a čas
jenž se jejich osobním peklem
nazývá.
Ďábel není zlý jsou jen zlé
myšlenky a přání lidí jenž
utvářejí peklo ve svém
vlastním světě neb je baví
pozorovat a žít v hrůzách či
dobrech jenž je obklopují, žijí
ze zla,
ve věčném boji o energii,
jenž z nás samých
čerpají prostřednictvím pekla,
které utvořily. Touto energii je
hmota čas a prostor, touto
energii je náš život sám,
pozastavme se vždy proto nad
každou odpovědí na otázku
jak, zdali je ze srdce našeho či
srdce cizího nýbrž a protože,
neděje li se nám dle srdce
našeho, jako bychom ani
nežily.
