Bůh je prostý a jeho
zákonitosti věčného života
jsou zakotveny pouze pro
spravedlivé a ctnostné bytosti,
jejž jdou po přímých liniích,
díky nimž se vykoupili z pekla
v zásadě nesobeckým činem,
každý skutek či slovo, který je
poskvrněn hříchem pro
pohrdání desatera a jiných
zákonitostí je mstou sobě
samému a všem ve vašem
okolí, je čistou svévolí neb
bude zatracen a nebude
podílem na věčném životě.
To je, ona pomyslná úzká
brána, jež je zakotvena v
základech kvantové fyziky a
víry samotné.
Porušením, spojitosti a
linearity časového kontinua ať
již je v největším možném
měřítku bezčasí bodem
samotným, ztrácíme všechny
podíly předešlé, navazujíce na
sebe pouze spojitosti
poslední, jenž nám jsou
mnohdy poučením těsně před
smrtí, z čehož plyne ona
čistota dětí a obrácení v
pravdu, kterou si za života
vylhali.
Technickému vysvětlení se
budu velice rád věnovat v
další knize s názvem “vyšší
dívčí”.
Problematika pokoušení je
zobrazením problému, který
vyvstane oním hříchem,
protože potrestán není jen
hříšník sám nýbrž pokoušený i
pokušitel. Propadl-li skutek
peklu, propadl tak i pro toho
co jej vytvořil tak pro toho kdo
se jím nechal pokoušet, podíl
je proto navěky zatracen
avšak nebude zapomenut.
Nejlepší je originál, avšak
nejsou li 2 body v celém
časoprostoru tvého života na
stejném místě i stejný čas byť
by v myšlence, mohou v
zásadě existovat kopie,
pakliže ano zanikají.
Msta je cestou do pekla, lid
uvržen do pekla mstí se sobě
navzájem a kradou si skutky,
však zatím netuší, že pod
tíhou své svévole zhynou neb
jako by nežily, když nenabyli
podílu na věčném životě. Kde
rodí se děti, jako nemluvňata
jinde již mluví v útlém věku,
kde rodí se děti bez talentů,
jinde se rodí děti plné podílů z
minulých životů.
Takový je rozdíl v cestách
svévolníků a cestách
spravedlivých. Takový je to
zákon akce a reakce,
spravedliví vždy kráčí vpřed a
svévolnici se vždy vlečou
zaslepeni svým vlastním
hněvem obklopujíce se
pomstou ve víře neb místo
dobra ve zlo a lež uvěřily,
byť by byli v tvých očích
krásnější, pýcha a pokrytectví
jimi vládne.
Syn a dcera ďábla vždy se
bude před tebou tvářit jako
svatoušek a povyšovat se nad
tebou, pyšný ze své krásy
zahleděn sám do sebe a
obrazu světa, jemuž uvěřil,
věz však, že klid vítězí, zlom
mu jeho lež a uvidíš sám, že
nevěřícně bude se smíchem
tvrdit, že to není pravda ať již
slovem, pohledem či skutkem,
neb oni kážou vodu, pijí víno.
Přijde-li svévolník ti do cesty
ty synu, dcero spravedlivých
odpusť a uhni mu neb nejhorší
je srážka s blbem.
On sám se potrestá pod tíhou
své svévole. Pravda a láska
vždy zvítězí nad lží a
nenávistí.
Charakterové vlastnosti boha
tak jak jej vnímáme, jako vliv
našeho okolí na nás samé
jsou takové, jací jsme my
sami. Jsme li v prostředí
bytostí láskyplném je bůh k
nám láskyplný, proto se
vyplatí doufat v dobro boží a
neodvracet se do lásky.
Každý zdroj hněvu a nenávisti
plodí jen zlo, které se v bohu
šíří jako temný mrak a zpětně
nás negativně ovlivňuje.
Každý zdroj lásky a
porozumění je pak svěžím
vánkem, který dodává naší
duši v bohu pocity svobody,
lásky, nezávislosti a
pochopení.
Bůh je jako pískoviště kde si
hrají malé děti, když tvoří
hrady s písku utvářejí tak jeho
nový obraz a zhmotňují své
myšlenky, mnohdy k nám bůh
promlouvá skrze skutky
druhých jako reakci na skutky
naše, jenž jsou výsledkem
našeho emocionálního a
logického stavu v moment kdy
skutek nastane.
Bůh je plný zrcadel, zobrazení
jednotlivých emocionálních a
logických naladění jenž jsou
projektovány skrze boží
skutky, ten v nás i k nám
promlouvá skrze ně a my
promlouváme k němu stejným
způsobem, ať již slovem,
činem, v obrazech,
představách či přáních.
Vše je pro něj jako modlitba a
vše je v komplementu
vyslyšeno, věčný souboj
argumentů všech pro a proti je
pak soutěží modliteb všech v
bohu a v zásadě na tom záleží
zda je naše představa
zhmotněna, uskutečněna. Vše
je dialog.
