Děti se rodí, nevinné a čisté
jak slovo boží neb ve smrti jim
bylo dáno odpuštění od všech
hříchů předešlých, je bez
podivu, že právě s rostoucím
věkem a zkušenostmi se lidé
čím dál více ponořují do svého
vlastního pekla, jejímž
vykoupením je smrt sama.
Oním peklem byli Adam a Eva
vypovězeni z ráje. Oním
peklem, jejž utvořily, prodali
svou duši ďáblu, kterého tak
nazývají už jen, protože byl
prvotním zdrojem myšlenky.
Oním peklem se z lidí stávají
čerti, démoni a padlý andělé,
zdědíce neřest neustálého
obdivování sebe sama,
nedokáží již odvrátit pozornost
od svého pekla, které se jim
stalo zrcadlem, pakliže na
moment nahlédnou,
do reálného světa jen
nevěřícně pokyvují.
Vysvobozením z pekla je
odpuštění sobě samému a
nesobecký čin, jenž se stane
pokáním. Uvědoměním si, že
každý je jiný a že miluji
bližního svého jako sám sebe.
Uvědoměním si, že nejlepší je
originál. Kdo v srdci se lží
prohřešil či ve víře druhého
pohanil jako by sám tak
vykonal a sám uvidí, čemu
uvěřil, to budiž jeho zrcadlem.
Ptáte se tedy, proč se rodí
některé děti nemocné,
odpověď je jednoduchá, ti co
si ve hříchu naložily více, než
unesly přenesly své břemeno
na děti ač nevinné, nesou viny
svých otců až do desátého
pokolení, ve snaze uniknout
trestu převedly ve falešném a
nespravedlivém soudu vinu na
děti a těší se tak dočasné
úlevě, vězte však, že trestu
neuniknou, co zaseli to sklidí a
podle jejich viny jim bude opět
naměřeno stejnou měrou, jako
oni naměřily nevinným tak
bude naměřeno i jim.
Oblak zla narůstající
geometrickou řadou tak
dopadá na každého z nás.
Proto musí být zlo vymýceno
láskou jednou provždy.
Nikomu neříkej jak, pouze
konej dle hlasu svého srdce.
Nemusí to tak býti, je to tak
jen proto, že chtěli. Ti co sami
káží peklem, neradi slyší onu
odpověď na jak, neb přesně ví
o čem je řeč.
Cestou očištění je pak ono
pomyslné neuveď mě v
pokušení a odpuštění v skutku
nemstít se. Jsou panovační s
pocitem nadvlády díky
zaslíbené moci pekelné
vznikající ruku v ruce s
peklem samotným, jejž utváří
nejen sami sobě, ale i svému
okolí.
