Příze života, osudové linie

Žijeme v společenství lidí a zvířat v bohu kde každý z nás utváří tím, jak myslí, jak mluví a jak koná osudové linie všem kolem nás, včetně sebe. Směr jakým se osudové linie ohýbají a kříží, cestu kterou si volíme, nám napoví logika přesně v tom směru, čemu jsme uvěřili, a když ta si neví rady tak napoví hlas srdce, který je hnací sílou víry a logického perpetum mobile duše.
Myšlenky jsou zapisovány do pralátky života, příze osudu neboli knihy osudu.
Každý z nás vlastní takovouto knihu, jenž je součástí duše. Stává se především díky neuposlechnutí různých doporučení, že zprvu přímé osudové linie (prázdné knihy) se vlivem naší a cizí invence kříží a ohýbají.
Jak se tomu bránit? S tímto vám pomohou v zásadě tři pravidla, nevěř lidem, tvá víra musí být silnější a dodržuj desatero.
Osudové linie by měly být přímé, jedině bůh umí pokřivené a překřížené osudové linie napřímit.
Křížení osudových linii nás v zásadě přivádí do konfliktu s osobou, s kterou jsme osudovou linii zkřížili.
O jaký druh konfliktu a o důsledcích, které se z něj vyvodí, rozhoduje především povaha osudových linii, které jsme zkřížily. U onoho zkřížení se jedná v zásadě o spojenou nádobu všech osudových ano či ne ve všech nejrůznějších podobenstvích.
Rozplést zkřížené osudové linie je snadné, postačí si uvědomit, že zde platí ono pověstné, rozděl a panuj. Je zapotřebí přisoudit podle pravdy a práva všechny povahové vlastnosti jednotlivých entit, jejž se takto v osudu zkřížily.
Každý jsme jiný a proto, podle těchto povahových vlastností pak přisuzujeme jednotlivé projevy srdce jednotlivým entitám.
Opravdu komplikované zkřížení osudových linii může vést až k usmrcení obou duší a to splynutím srdcí a spojením jedné entity s druhou, čímž ztrácí vlastní svébytnost a splynou v jedno.
Vzniká tak jakési siamské dvojče při zániků dvou a více entit, jenž se v osudu rozmáhá na více stran a chaoticky se zmítá životem v bludišti křížené logiky a dvouhlasného srdce.
Z historie víme, že se jedná o jakýsi mytický souboj mezi andělem a ďáblem v jednom těle.
Několika násobné zkřížení, je komplikovanější, čím více linii je zkříženo.
Z lidského hlediska se jedná o přímý důsledek hry na bohy, prováděné nepovolanou osobou, či vědomou, nevědomou formou manipulace.
Z medicínského hlediska se jedná o schizofrenii jako disasociativní poruchu myšlení. Obě entity se v sobě ztrácí.
Neschopnost rozhodnout se mezi tím co chci, co nechci čemu věřím a čemu nevěřím, co mám a nemám rád jen ukazuje na povahu souboje splynutých srdcí a logické úrovně duší, jenž splynuly.
Ono vniknutí cizí entity do vymezeného prostoru naší duše, je o to nebezpečnější v tom, že pohlcuje nejen duši, do které vniknula, ale také duši, jenž vniká a to tím, že se sama mění pod tíhou nutnosti přizpůsobit se, čímž postupně přichází o své zásady, tak jak se mění v čase.
I ďábel potřebuje odpočívat, přesto, že nespí.
Takovýmto způsobem se ztrácí lidé z tohoto světa. Bůh je prostý, neřeší tyto záležitosti, jen vykonává všechny skutky, to lidé jsou zlí, protože si kradou podíl na věčném životě, takový to podíl je v bohu zatracen, neb je poskvrněn hříchem a nemá jej proto ani ten co krade, ani ten co byl okraden. Taková je boží spravedlnost.