Ty chceš soudit mne s vahou, která zakládá si na původu informace, jenž staví váhu na stranu pravdy podloženu argumenty ze msti
, s zaujatosti a obtěžkánu zlatem? Těch co prodali sebe za třicet stříbrných?
Ty mi chceš tvrdit, že jsi soudce a máš váhu jen o jedné minci a jedné straně? Vždyť tvá váha se šibenici podobá.
Vždyť ty slyšel jsi jen argumenty žalobce a nepřišlo ti divně, že prosti strana mlčí?
Kdy ty jsi měl spravedlnost slepou, kdy?
Přec jsi mi ukradl kus života, jsi stejně vinen jako ti co mne žalovali.
Jakou ty chceš mít přede mnou soudnost, jakou ty chceš mít přede mnou čest, když slyšíš jen žalobce, ale na žalovaného se ohlédneš až po soudu, po výkonu trestu.
Nebudu tě žalovat, nezadám ti příčin se hájit, má spravedlnost bude v ten moment stejná, jakou jsi ty rádo by soudče v krvavém taláru s mečem v obou rukách soudil ty mne. Rovnou plivu na tvou čest, tvou spravedlnost, rovnou urážím tebe, že dovolil jsi si soudit mne v tomto nespravedlivém soudu, sám okusíš jed, jenž byl skryt ve vodě co jsi mi podal. Traviči dobrých mravů. Kyselino dobrých zásad.
Ty kterýžto bratříčkoval jsi se s těmi, jenž prodali sebe za třicet stříbrných?
Nesnížím se k tomu abych ti ukradl kus života jako jsi jej ukradl ty mi.
Přede mnou nemáš cti, to mi stačí jako za dosti učinění.
Pohrdám tebou a je mi jedno pod jak velkou organizací ty vystupuješ, nic nezastaví mne neb za mnou stojí pravda svatá, na mé straně je spravedlnost,
to tebe bude bůh živý soudit za tvé skutky. Má je pomsta i odplata, má!
Právo a spravedlnosti si slíbil hájit pod fousem jsi si však peklu přivoněl a že slibem nezarmoutíš jsi pojedl.
To byl tvůj hřích, já pravil jsem ti jménem boha živého zřetelně, nejez ze stromu poznání dobrého i zlého abychom nezemřeli.
Sám svévolně jsi se uvrhl do pekla, sám jsi svému peklu propadl.
Jsi vinen svým okem, uchem, jazykem a písmem proradným, jsi vinen svou váhou.
Jsi vinen! Sám sebe jsi svým činem vykořenil.
Ty nedovoláš se práva!
Proto se k tobě modlím, když už si myslíš, že jsi bůh, ty nespravedlivý, jenž si myslí, že má právo, měnit osud mi, jenž mne je mi budoucímu i minulému otci já?
Proto už se nenarodíš a po mě teď chceš abych spravoval tvůj osud? Když jsi neměl ani tolikeré cti nezasahovat do mého?
Ani kolikero úcty k osudu mému?
Zasel jsi a teď je čas sklízet… však tvé sýpky jsou prázdné a ty máš ještě tu drzost tázati se mne proč?
Já jsem po nikom nic nechtěl, tak už Vem zodpovědnost za svá rozhodnutí tak jako jsi bral právo jejich argumentů, jenž zadali si se lží a za bernou minci brali pocit, že lžím svým právo mohou říkat.
Tak už to pochop!
Ty chceš mi tvrdit, že se chceš znovu narodit a přitom jsi překazil plán můj přivést na svět tebe?
Svévolníku! Lháři!
Já bych nemohl, lhát sám sobě.
Tak už to pochop!
To je tvůj konec, nebo změň svůj osud a konej, jak musíš, napřim své váhy a napřim své stezky.
Vždyť není všem dnům konec.
Jen si uvědom čí mince to byla co tvé právo pokřivila.
Kterým, že směrem vítr vanul, kdo foukal a koho otáčeli?
Tak si pomoz a nezadej jim šanci, vždyť oni skrytě doufají v tvou nespravedlnost ta jim chléb přináší.
Bože, tebe volám vyveď slepé z této stezky, kde vítr fouká jen jedním směrem.
Kde pravda je pokřivena v neprospěch spravedlnosti a ku zisku lhářů a šarlatánů.
Kde mince je jen o jedné straně a jejich kůrka chleba je jedlá avšak stranu,
jenž podali mi nechali zplesnivět a za lék ji vydávali.
Kde kážou, žer ten jed však mi tě vyléčíme a sami jej jíst odmítají.
Straň mne vrahů, jenž pravdu a právo na lásku v sobě zabili.
Těch, kteří soudí za dobré skutky a své hanebné finanční odměnou a vylhaným právem vyvyšují.
Veď mne po stezkách, kde chleba je o dvou kůrkách avšak obě jedlé.
Vždyť jednou jsem již zemřel pro dobro všech, tak proč?
Proč, nemám mít právo milovat bližního svého?
Proč, oni mají mít právo, hněv za lásku vydávat?
A čí srdce mluví z lásky čisté než-li milující?
A čí srdce mluví ze msty než-li hněvající?
A čí srdce je pravdomluvné než-li otevřené?
A co skrývají, tiší-li své srdce nežli pravdu v duchu svatém?
Však vinni jsou již tím, že zradili sebe, neb lhali sami sobě.
Co, že jim mne připomíná, čím že je jejich svědomí raněno.
Svatá pravda není nebezpečná, to jejich svědomí jim říká těch se boj, ti mají pravdu a my máme lež.
To je ten důvod, že ze lži je postavena jejich pekelná věž, kde zavřeli sebe, jenž mne lží proklelo.
Tak nehřeš proti sobě a bude svět jak na louce před obzorem tvým stát ti u nohou.
Svoboda srdci, jen ta otevře soudci oči, kdo a proč, nesmí zapomenout vážit, jedině celá pravda o dvou
stranách jedné mince o dvou ramenech jedné váhy, jedině ta otevře soudci oči v čem, že je bůh spravedlivý,
pakliže upřímně z hloubi svého srdce prahne soudce po spravedlnosti.
Z lásky k bližním svým, taková je stezka spravedlivých.
Po takové se dá bez úhony kráčet i s šátkem přes oči.
Na takovou Bože soudce přiveď, takovou ať kráčí.
Jen taková, mu najde budoucího otce i matku,
kteréžto poctí spravedlností svou,
zradil-li již sebe u mne.
Takový je to soudce bez právních zásad, čůranky za mír a spravedlnost zaměňuje pro svůj chtíč skrývajíce svůj zápach v časech minulých.
Ten ti nedá právo jen vlastní záměr s nimi a tebou bez taláru oděný, který nazývají nespravedlnost.
Kdo soudil s kým, kdo záměr zlý měl je oč tu běží. Čas tu není tak nač ty změny, kdo soudcem mým chtěl být a čím provinil se nežli křivou přísahou byť by byl a se soudcem svou pravdu prosadil. Bůh je mu svědkem v tom čím vinen byl on tím soudce byl bez viny.
