Pro vyřešení problému budeme muset rozšířit naše chápání o 4. rozměr, máme tedy velké B a malé b.
Na počátku, žili všichni v ráji. Lidé byli dva. Oba byli jiní a zřejmé bylo všem jak a na kolik je rozdíl důležitý. To vše do doby prvotního hříchu a období zapírání. Ať již jeden druhému nebo druhý prvnímu podal jablíčko. Jeden z nich pochybil a zapíral vznik a existenci prvorozeného. Čímž zapřel tebe a zradil sám sebe.
V křivé přísaze pak zapíral čímž své sebe vyhnal z ráje. Do doby než bez výhrad všichni seznají pravdu pravou která zní, již nejsou dva, nyní tři tento svět sdílí.
Podstata chyby a hříchu, je přímo klíčem stvoření neb stvořitel nesmí zapřít dílo své byť by byl.
Na kolik je podstatná pravá pravda? A jakou daň platíme za tu levou, říkáme lež. Protože rozdíl dělá jedince nenahraditelným originálem tedy věčným. Zbytek je početně pomíjivý, redundantní tedy postradatelný. Popíráním originality autor za byl své sebe a stal se postradatelným ve světě nekonečných možností.
Vnitřní bůh nemá vždy oproti Bohu vnějšímu kterým je např. matka nebo matka Země takový rozhled, perspektivismus, objektivismus, nedestruktivní subjektivismus. Proto pomineme li hněv, zášť a závist,
seznáme co je chybou v tomto díle inženýrů Božích.
Chyba je zdroj i cíl, chyba je chtíč stvořit tebe dle obrazu svého. Chyba je chtíč vidět sebe na místě tebe, chtíč být sebou v tobě. Protože já se nevidím a tam se chodí až na konec neb
stvoření je novým počátkem protože čas tu není ale v čase přicházejí změny, jenž nám dávají prostor odpouštět.
Klonování i množení není problém, problém je jak, kdy, kde a v čem se k němu postavit abych se neviděl a přesto jím byl abych se neviděl a byl jím nikoliv však na něm, pod ním nebo v něm. Až poté bude bez hříchu a daně za něj v podobě mutací a vad.
Výtky a komentáře jsou zbytečné neb řešení je problém a problém je řešení, není čas plýtvat čas sporem marným, nýbrž jej dobře investovat a tuto matematickou záhadu rozřešit, dořešit, počítat.
