První co se musíš naučit je se správně nudit aby ses uměl ke všemu postavit a život ti neukradli pod rukou. Aby tě nuda neunudila k smrti musíš se z nudy naučit smát ale vnitřně neb takový smích ti nikdo nevezme a buď rád jaký máš cit. Co je dobré umět je udržet tajemství a proto já nemám rád tajemství aby jej z tebe alespoň někdo loudil neb i to tě může bavit. Mnozí jsou jako psi, jiní jako kočičky což je legrační. A čím tato filozofie začala? Kde a proč vlastně vznikla tajnůstkářská myšlenka. Ta vtíravá myšlenka ale co potom? Ale co pak, pokaždé když jsem něco dokončil. Vždyť přeci nesmím skončit a nechci se unudit ale i nuda mě baví prostě jen nudu jdu. A co takhle si z někoho udělat srandu jenomže co pak? Potom třeba prosit jen aby se prosilo a to mě také baví. Ale co pak? Hlavě abych nehrál, protože vše je o možnostech. To známe vyzkoušet všechny možnosti, ale co pak? To má být konec? Mám zestárnout a zemřít? Nechci ůůů. To už by mě nebavilo vůbec nic. Ale co potom? Já nechci skončit. No lidi to sice tak dělají ale já nejsem člověk. Proč? Abych nezemřel a byl věčně mlád. Ale co pak? A proto nejezme ze stromu poznání abychom nezemřeli. Celou dobu jste chtěli aby Vám dali za pravdu ale co potom až pravdu budete mít? Zapeklitá situace a to mě baví neb vše je o motivaci. Nač hledat argumenty vždyť stačí se jen líbezně usmívat a žít. Naučit se vnitřně smát a nechat se vlastním životem hřát. To mě baví. Udělat občas nějakou srandu ale co pak? Brečet se mi nechce ale co pak? Nic špatně v tom to je ale když něco pokazím, mám důvod to opravit ještě dřív než bych to zkazil ale co pak? No a pak se nato můžu vysrat a taky žiji. A kdyby nic i moucha umí bzučet za hovno. A proto, dělej hovno v lese abys pro samotný strom, nepřehlédl les. A proto moucha bude mít radost. Ale co pak? Pak si to třeba zopakujme? Ale co pak? A o co jde vlastně Vám? Mi o to Otíku abych neskončil. Hlavně nádech a pak výdech ale nesmí tě to přestat bavit aby jsi se neunudil k smrti. Proto vždy, když nudu jdu, bavím se už tím jak jdu. Byl bych nešťastný z představy, vyzkoušet všechny možnosti a zůstat viset na trůnu jako nějaký páprda jen proto, aby mi zůstala tahle jediná možnost. Takhle dopadne každý co začal žít cizí životy, plnou hlavu krávovin ale co pak? Trůn? Fůůůj. Už to mi stačilo jako varování, kolik času trávím na záchodě místo abych žil a krmil alespoň mouchy. Sice toho moc nenakecá. Bzzz ale společník je dobrý. Nezabije Vás, neokrade Vás, moc toho nesežere, moc nežvaní, dělá si co se mu zlíbí vzhledem k řečové barieře jí do toho nemůžu ani žvanit. Mouchy jsou prostě kamarádu u lustru, jejich řešení je někdy tak zábavné až si říkám kolik chyb z těch, které dělají by se dali považovat za lidské a zda existuje i jiná cesta než skrz lustr, třeba květina. Přece jen i člověk občas narazí na nějaké to okno. Moucha není hloupá jen bere problematiku okna poněkud hmotně, reálně a proto jí to baví. Což mi připomíná, jak asi vidí moucha to že sedím kolem světélkující krabičky a nenudím se k smrti? Nad něčím přemýšlím, něco počítám a mouchy vlastně dělají to samé, řeší nekonečný problém toho proč, jednou svítí a jednou ne. Prodlužovat motivace k životu jdou různě. Možná by se moucha zeptala dotíravě proč? V některých osobních otázkách ohledně masa jsem sice trochu lakomý ale žiji. Jednou takhle sleduji jak mouchy něco řeší kolem lustru a zaslechnu rozhovor ve snu. Kdo to je? Kde? Jo aha tam dole. To je bůh? Nevím kdo to je ale mě volá Bzz. A kdo je Bůů? Ten dělá hovno a nelži, my děláme bzz. ( Možná proto věřili lidé, že mají uctívat krávu, protože je Bů h, přeci dělá Bůůů a pak z ní vypadne hovno. ) Až pochopí, že se nevidí zjistí, že se opakovali po mouše, což jim trvalo asi 60 000 let. Hmm, hluboká myšlenka. Což mi připomíná, mám doma žížaly. To vše jen proto abych uměl žít. A ještě něco, najdi pět rozdílů mezi tím co se nevidí a tím, který dělá za hovno bzz aby odpověděl na otázku Bůůů? Nevíš? Napovím, koukni z čeho, kudy a kam jde ta vůně.
Reklama Imunity 2 Go
