Ještě než dostanu dar života je poslední sen člověka, před tím než stanu se znovu Bohem, bílá tečka na zemi, která se otáčí byť bych znal čas noci a dne, kde a kdy se rozsvítilo mé světélko tam jsem tam budu, tím budu a tím jsem. Proto se nevidím abych neuvedl sebe v pokušení pochybovat o tom kým jsem. A na to ani nesáhneš, abych zemřel jako člověk ale narodil se jako Bůh. Na zemi, která mi život dala lůnem matky mé, žiji nač malovat si v nebi cizí obrázky a klaněti se cizímu snu, vždyť co je mi pravým a živým pokrmem je maso mé a dary dané Bohem bez záměru mě poškodit. Nevstupuji do cizího snu neb raději úctu životu a masu dám neb nebudu bloudit ve snech jako ztracená ovce. Nebudu sám. Ze slunce viděl bych zemi otáčet se, zemi na které svítí mé světélko, místo kam dopadne světlo po mé mne a kde mám právo žít. Místo kde odložil jsem maso své, kterým jsem Boha nakrmil. Z středu mléčné dráhy viděl bych světélka otáčet se kolem mého středu, kde mám právo se narodit, kde je dost místa pro mé mne a kde maso své jsem dříve doložil, to maso, které bylo krmeno světlem hvězdy, jenž dává mi právo žít, světlem z mého mne, světlem mé duše. Povznést se viděl bych propasti života černých děr, děti Boha, místo kde právo mám být neb věřím a víra má, stejně jako můj cit, je světlem mého života. Chodit po siónském kameni viděl bych své bližní v tom světle stvoření, místo kde jsem, stále a napořád v Bohu.
Reklama Imunity 2 Go
