Jsou takové fráze, které boří hru a rozbíjejí schizofrenii svatou pravdou, bez vedlejších projevů msty, závisti či nenávisti. Nevěřícím mohlo by se zdát, že jde až o autistický přístup k věci slova v dialogu avšak mějme na paměti, že účel světí prostředky a ke všemu je třeba se umět postavit. Neb kde je schizofrenie chápána jako nemoc tam jsou anti schizofrenní fráze lékem pro duši a potažmo i tělo. I kdyby se Vám zdáli dětinské a nicotné i přesto blahoslaveni jsou ti, jenž uvěřily aniž uviděli a zažily. Anti schizofrenie je zdravá forma schizofrenie neb rozbíjí schizofrenie, které jsou důsledkem hry na bohy. Rozbíjí ono pomyslné zrcadlo, jenž je bránou do pekla mezi Já a Ty. Postaveno ze střípků chtíče, závisti a jiných druhů, zdrojů zla. Mezi jedny z nejstarších zdokumentovaných frází patří desatero božích přikázání, jak jej známe z Bible, ve formě příkazů v pozitivním slova smyslu, jenž vymezují matematicko logický definiční prostor nejpravděpodobnějších horizontů událostí, které jsou prvopočátkem uražení, respektive rozbití, zabití a zrazení vlastního SEBE.
Zpravidla však je schizofrenie přímým důsledkem hry na Bohy jako prvopočátkem zla, tedy první přikázání.
Schizofrenie chápána jako nemoc je vražda EGA, vražda vlastního SEBE, tedy svévolná zrada SEBE sama sobě si ve špatném slova smyslu, zapřením svého JÁ a popřením elementární pravdy ty se nevidíš, tedy uchýlení se do vnitřního světa polopravd a lží, do pekla. Není to ono známe pompézní uražení se ve smyslu nafučení se a vzdálení se do ústraní aby uchránil své SEBE před urážkou. Jedná se o skutečný konec vnímání vlastní duše, pocitově ploché prožití bez kontaktu s vlastním svědomím, srdcem. Duše však nezaniká, přičemž ztrácí své smysly a kontakt k realitě se stává kontaktem s realitou. Tedy pozoruje svět cizíma očima a hledá své SEBE, což je druhou dimenzí v Buddhismu, dimenzí hladových duší, jenž blouzní a bloudí okolním světem hledajíce svůj chtíč.
Lidem, jenž jsou posedlí těmito samo vrahy, říkáme, že jsou ve stavu nepříčetnosti. Neb jim hříchy, které s nimi byli učiněny nemohou být přičteny, protože hříchy jsou v zásadě vlastní duši stejně tak jako toto dílo autorovi.
Položme si proto neospravedlňující kauzální otázku. Kolikero nevinných duší v dnešní době zeje ve věznicích? A přesto půjdou do nebe aby prostřednictvím znovuzrození vešli zpět na světlo Petrovou bránou, tím rozkošným lůnem Žen, jenž je Boží.
Rada těm nevinným a s duší čistou zní, počkej a odpočiň si, dočkej času jako husa klasu.
Aby nebyl tvůj život rozkraden, žij tam kde jsi, aby si žil. Studuj, vzdělávej se, modli se, miluj,
žij Boha plný život, protože ten, jenž tě posedl, tak jisto jistě konat nebude.
Ať již je ti vězením dům, či hrad. Doma jsi tam kde postavíš hlavu tedy SEBE.
