Bylo je a bude na zemi nebylo nic, než jen z Prdů obláček z obláčků voda a kamení hned co jim vychladl temperament. I řekla moucha žábě až zemřu bude ze mě hovno to hovno bude zeminou ta zemina zakryje kámen ta zemina bude ze mě. Ta země bude ti pokrmem i místem k životu a až mě budeš svými ódami za hovno srát, sežeru tě a budu vás žrát dokud ze mě nebude hovno. To hovno bude růst až jej bude mít matka země po krk. To hovno bude obíhat slunce i sluncem bude vyhříváno aby bylo z něj pokrmu dost po všechna tvá pokolení i jiné druhy rostlinné, budou ze mě mít pokrm a i jiné druhy zvířecí tu pro srandu králíkům jinde zase volům a všem těm hovadům co nechtěli věřit v nevidím sebe. I jim se klaněli a za hovno je měli a všichni co z hovna vzešli v hovno a prach se obrátili aby hovno bylo na věky. Až jednou na ulici v Hlučíně kde voda hučí štěkali psi, tam kde kočky dávali liškám dobrou noc, objevil se v slunce svitu puntík. I rozhodl se pes na seznamu malý ten zachrapa, zachraptal i štěk ten pes, že velký pán, puntík skvrnu na slunci udělal, ten vládce, vlků král a vládce vší té pouliční směsi, že SPAMoval. I zle štěkal a z hovna jeho jen oči pro pláč mu zbyly, až zjistil co si na něj za tu urážku puntíka pán přichystal. I zmáčkl puntík na sluníčku jeho pán a krteček se zahrabal. Však všichni křičí krtečku, kampak ty ses jen schoval? Krteček jen zamumlal. Pak řekla žába mouše, jen počkej zajíci tebe přejde sranda, až zjistíš proč hovno hoří, aby lež krátké nohy měla a pravda a láska pod sluncem zvítězila. Vždyť není nic na obloze co je a bylo nad slunce jasnější do doby, než z puntíků plamen vyšlehne se všichni na seznamu viníků zdvořile ve lži suší. Málo úcty, hovno hoří. Pozdě plakat, dřív jste měli, odkrýt uši a věděti co se k pánu Bohu sluší.
Proč hovno hoří?
A lev nato, to raději nechci vidět.
Za zlámanou grešli.
Kdo uletí neshoří.
Bylo psáno, bylo dáno.
Raději pět pohromadě mýti, než z hovna hovno býti.
No
