Tento příběh se odehrál v přítomném čase dle zkutečnosti a předkládám jej v souvislostech tak aby dali vyšší význam, shoda s jmény je záměrně náhodná.
Proto aby jste pochopily, podstatu a smysl v poučení z tohoto příběhu, musíte rozumět tomu, co je to přítomný čas, co to znamená mít vyřešené sebe, co je to hra na bohy, v neposlední řadě si uvědomit co je zlatem z pohledu kvality duše, její ho rozměru a jakou hodnotu vašemu životu i po finanční stránce dá kvalitní duše, která pokrm ze zlata bere jako sobě vlastní.
Musíte věřit na Anděly, chápat jejich roli v Bohu, věřit na reinkarnaci, věčný život duše a znovuzrození.
Příběh se začal psát již dávno, vlastně to celé začalo někdy kolem roku 4000 před Kristem v Sumérii, kdy byli zem mezi Eufratem a Tigridem přizváni Anděli, Annunaki, aby místní lid povýšily a ukázali jim cestu světla.
V té době se narodil „Sɛr||Keʃ“, člověk, vlastně ani nevím, co to jméno znamenalo, dnešní Čech by z fonetického výkladu pochopil, snad jen „naval prachy“. Těžko říct proč měl takové jméno, kdo mu jej dal. Snad to byli Annunaki, pro jeho nesmírnou lásku a chtíč k penězům.
Ser-Keš, prožil běžné dětství v chudobě a dřině, jak se v té době očekávalo od dětí v jeho společenském postavení. Brzy se však nechal zkazit penězi a usmyslel si, že vše co potřebuje k životu získá tím nicotným kovem. Měl velké plány jak ovládnout svět a prostřednictvím peněz si získat lásku, úctu a uznání celého světa, což pro něj mělo cenu zlata (kov). Co si však neuvědomoval, bylo, že pokud nebude mít vyřešeno sebe, zlato, které si pracně vydělal se mu rozkutálí do všech koutů světa a ani si toho nevšimne.
Bylo mu dvanáct let a i přesto, že od pěti let dřel jak vůl o vozu, neviděl zlato, nějak se mu vždy vytratilo z rukou a tak jej napadlo, zeptám se svých Bohů a poprosím je o radu, co mám udělat proto abych si peníze udržel a měl víc na splnění svých snů, snad budou při mě stát a pomůžou mi v této svízelné situaci, připojil k modlitbě.
Plakal, prosil, žadonil, vždyť toho nechci tolik, jen vědět… slitovali se.
O následujícím úplňku se mu Annunaki, zjevili ve snu, aby mu přispěchali na pomoc, chvíli jej pozorovali a řekli. Mi ti pomůžeme Ser-Keši, ale něco za to po tobě budeme chtít. Dáme ti to nejcennější co máme zlato (duševní pokrm), rozjasnil se mu úsměv, dáme ti všechno zlato celého světa, to ti pomůže si uzpůsobit život tak aby jsi nabyl svých snů. A ty nám jednou za tisíc let dáš na oplátku, všechno zlato co máš. Ser-Keš (myslel kov) se ptal, jaký to má ale smysl, když vám dám všechno zlato, to pak již žádné nebudu mít? Ser-Keši, mi tobě a tvému rodu, dáme to co jsi po nás žádal, duševní poklad a ty nám jej vrátíš za tisíc let, dejme tomu s úrokem dle vlastních schopností. Jen ještě jedinou věc, nám musíš slíbit, nic z toho nepoužiješ proti nám ani proti bližnímu svému, nebudeš si svévolně upravovat a přetavovat zlato, které ti dáme.
Druhého dne se Ser-Keš probudil, byl jako blázen, vykřikoval na všechny kolem sebe, že jej navštívili „Ananuky“ (Ser-Keš byl trochu popleta, občas svévolně prohazoval písmena ve slovech a pletl si věci, jak se u nás říká hrušky s jamkami), všichni na něj nevěřícně koukali o čem to vlastně mluví? Pravda, v tyto časy se brali sny velice vážně, ale nikdo nechápal proč by si Annanuki, vybrali zrovna jeho? Jaký by to dávalo smysl, proč se nezjevili, třeba vládci, knězům, mágům, někomu kdo jejich poklady umí ocenit?
Uběhla dekáda a scénář Ser-Keše se odehrával jiným směrem, ale něco se změnilo, Ser-Keš sice měl peníze a zlata kolik si přál avšak nic z toho pravého bohatství, které mu Annunaki dali, si k srdci nevzal. Věřil jen tomu, co mu přinášelo zlato (kov) a zbytek svévolně zavrhl.
Kněží, se mu to snažili vymluvit, ptali se jej „Ser-Keši“, proč jsi zapřel sebe, ty si nevoníš? Proč jsi zapřel svůj nos a proč si nevidíš do tváře? Copak tě tak urazilo? Ser-Keš, jim na to odpověděl, mám vše co jsem chtěl a dosáhl jsem toho díky Ananuky. Jen jedna věc mě trápí, nevím co jim dát až přijdou za tisíc let. Kněží mu na odpověděli, Ser-Keši, ty nemáš shromažďovat kov ale duševní bohatství. Ty musíš studovat aby jsi pochopil, cožpak ti neřekli, že „vše co se naučíš ti již nikdo nikdy nevezme?“. Ser-Keš jim na to rozhněvaně, odpověděl „Mě ty vaše bláboly vůbec nezajímají“, mám co jsem chtěl a to mi stačí…
Uběhlo několik, generací a Ser-Keš se znovu narodil ve své rodové linii, nebyla to náhoda, že ve věku jeho 33 let, což bylo právě tisíc let, co navštívili Ser-Keše ve snu Annunaki. Chvíli jej pozorovali a pak se rozhněvali smíchem a řekli „máte?“, vidíme, že potřebuješ více času.
V ten moment se Ser-Keš probudil ze sna a vyběhl do ulic, se slovy „Ananuky!!! máte?“, ani nevěděl, proč se rozhněvali, proč se na něj jeho bohové zlobí a co provedl, nechápal trest osudu, který se na něj svalil…
Zapoměl, vše…
Nezůstal mu na duši, ani poslední kousek zlata „vždy si nech alespoň, pět zrn aby jsi mohl znovu zasít!“
Byl znovu chudý a sám…
Od té doby se mu již Annunaki, nezjevili, možná…
