Bohoslužba je sdružování osob za náboženským účelem pro komunikací s božstvem, tedy hra na bohy pro kterou jsou schopní a ochotní hříšníci dávat oběti jak finanční tak zápalné za účelem vykoupení si odpustků, respektive aby je jejich spolu hříšníci nesoudily z křivého soudu. Problémem této činnosti je základ, který vede k faktu, že kdo předem platí, dvakrát platí. Aneb to, že se zpola respektive spolu dohodli mezi sebou a s sebou, s božstvem, ještě neznamená, že božstvo souhlasí neb si s nimi jen řekli a vše je dialog. Druhá platba přichází v podobě smrti, respektive oni s bohem chtěli zemřít a za byli jen sebe, což je podloženo faktem, že kdo dvojí život žil, dvakrát tolik platí.
Bohu libá činnost je dobrovolné potkání se za účelem hovoru k bohu, vykonává se všude a vždy. Vykonává se v úctě a milování bližního svého, jenž vzniká již hovorem k osobě bližní tím, že ctí oba v dialogu, výhradně soukromý rozhovor, do kterého se nemá vstupovat ale lze jej slyšet nebo debatě, která se zakládá na principech senátu, přičemž platí, co na srdci to na jazyku. Já mluvím konám k tobě a káži vodu piji vodu. Nad nikoho se nepovyšuj a před nikým se neponižuj. Základní jednotkou je jedinec a dohoda, že kdo co zaseje to sklidí. Každý má právo projevit vlastní názor a za chyby se platí v tom lepším případě penězi, což je možné odpustit si vymezením prostoru chtíče já a ty, tedy kdo co chce neb musíš vědět co chceš. Otroctví a jiné násilné i nenásilné formy perzekuce nebo omezování pohybu, či názoru nebudou a nebyly přijaty neb předkládají rozpor mezi já a ty ve vlastním i cizím srdci, vedoucí k smrti a proto jako takové je jsouce Bohu nelibé neb s nimi zaniká život, který je alfou i omegou boha živého protože je pánem sobě tedy bůh bohem v Bohu bohem. Nejvyšší a nejušlechtilejší motivací boha živého je život sám, neb bez něj zaniká a znovu se v život obrací aby v životu byl věčně. Pro Bohu libou činnost je chrámem Bůh.
