Božská částice

Higgsův Boson, je elementární, množinová subatomární částice, nazýváme božská částice.
Oproti tomu je graviton Boson ekvivalent Gluonu.
Higgsův Boson je elementární vektorová částice reprezentující já každé hmoty.
Proto se také Higgsův boson druží. Výsledkem velkého družení je harmonická oscilace atraktivity, gravitace.
Jejíchž kmity se spojují v komplexní harmonii celku od malých amplitud atraktivity k komplexním celkům.
Komplexní celky svou gravitační sílu, sílu atraktivity sčítají v jednotu já postavenu z mne.
Mne je v tomto případě interpretací atomu, jeho hmotná část. Gravitace je poté projevem komplexnosti atraktivity
jednotlivých těles ve vztažné, inerciální soustavě čtyř rozměrného prostoru,
utvářející čas právě změnou směru vektorů atraktivity do středu já, těžiště, od vnějšího pozorovatele svým přibližováním.
Gravitace má přímý vliv na směr působení tlaku, v poměru k množství a hustotě působené energie i hmoty,
vztlaku, odstředivosti i dostředivosti.
Hmotnost jednotlivých částic má vliv na jeho uspořádání v místě nulové gravitace, v době vzniku.
Hmotnost je projevem gravitace i u elementárních částic, atomů, gravitace je specifická forma energie,
která je biritmická a bipolární, je atraktorem. Projevem této formy energie jsou Bosony, Gluony, Gravitony a jiné.
Abychom pochopili odkud se vlastně gravitony stejně jako jiné částice berou a co je Božská částice,
je třeba se podívat na časoprostor jako na hladinu vody, do které padá kamení,
někde tam uprostřed narážejících vln vzniká singulární střed,
který biritmicky a bipolárně odráží srážející se vlny se středem v harmonickém kmitočtu,
schopném oscilovat sám se sebou, vytváří vlastní odstředné vlny.
Ano byl to kámen, kámen bylo to co zabilo každého kdo tvrdil opak neb nebyl bez viny, věřil, že se vidí.
Každé větší těleso je fraktálním zobrazením interakcí vlastního já ve své vlastní sebereflexi.
Funkčním komplexům, říkáme živá těm nefunkčním neživá část přírody.