Dnes zdál se mi sen… předně upozornit, že není pro slabší povahy a je určen osobám starším 18 let.
Bylo nás tam asi 200 lidí a pár zvířat od každého druhu. Zprvu rozkvetlá a po klidná civilizace ponořená do svých snů rozdělila se na tři tábory. První tábor chtěl vědět, druhý nechtěl a třetí, který čítal pár jedinců z obou táborů, kteří se pokorně drželi svého instinktu a pudu přežití.
Ti co chtěli vědět začali zkoušet na těch co nechtěli vědět co se s nimi stane, udělali z nich pokusné předměty.
V rituálech ve jménu vědy jejich nového Boha, obětovali nevinné pokusům, které ve většině případech přivedli obětem smrt.
Bez respektu k lidským právům začali je mučit, sekat jim ruce a hlavy, pálit je cigaretami a zkoušet na nich nejrůznější chemikálie. To vše do doby než vynalezli plastickou sloučeninu s vysokým obsahem kyseliny sýrové. Ti co chtěli vědět jí používali jako lék na bradavice, ti co nechtěli vědět jako vonnou dekoraci.
Ti co nechtěli vědět přišli s jejich plánem ve jménu svého nového Boha nevědy uspořádat hromadný rituál pomazáním, mnohé přesvědčili o tom, že když nebudou chtít vědět a uvěří v ty nevíš, dosáhnou osvícení a věčného života ve snech. Což si ospravedlňovali tím, že pokud nebudou vědět čemu mají věřit, nebudou tomu muset věřit a proto se smrt dotkne jen těch co chtěli vědět a jich se nedotkne.
Lid třetího tábora přihlížel…
Všichni tedy svorně vzali všechnu plastelínu ze svých domácností, za zvuku hrobového ticha protínajícího kvílení a smrtelný jekot se začali pomazávat po celém těle až z nich byli plastelínoví paňáci. Zprvu panické a křečovité pohyby plastelínových postav strnuli. Zase to ticho.
Lid třetího tábora se jim snažil pomoct tam kde bylo potřeba, potom co z nich sundali plastickou hmotu odhalili jejich sklíčené a palčivou bolestí zkroucené vysušené mumifikované těla.
Zbytky kyseliny sýrové ze vzorků sesbíraných třetím táborem, těch přeživších rozlilo se do trávy a odteklo směrem k rozestavěné stáji kde stály dvě kravky. Tráva začala hořet. Krávy nejprve instinktivně ucukly z respektem k ohni a než zjistily, že plamen je malý a že se mohou alespoň trochu v chladné noci ohřát.
Vzduch byl hustý jako mléko, zápach smrti smísený se svůdnou vůní plastelíny linul se všude okolo… Bylo ticho… Byl zmatek…
Všichni zahynuli až na pár jedinců kteří se drželi stranou a s pokorou k vědě a s láskou k bližnímu svému zachraňovali zbylé jedince, alespoň ty kteří měli ještě nějakou naději na přežití.
Zvířata přežila, ta zůstala věrná svému bohu ve jménu vlastního instinktu.
A ponaučení?
Prvotní hřích byl chtíč a touha po božské moci ať již v pozitivní nebo negativní formě. Ve víře vedené chtíčem jedni chtěli vědět, zkoušeli, ti druzí nechtěli vědět a zkoušeli co se stane kdyby neuvěřili poznání, zkušenosti, instinktu druhých. Měli být méně zlí.
Díky Bohu, že tomu snu nemusím věřit, zbývá mi jen doufat, že život je kořeněnou cestou těch, jenž uvěřily v dobro, dar milovat sebe i tebe, těch kteří jsou pokorní k pravdě a nepropadli chtíči po božské moci, po poznání odpovědi na otázku co kdyby.
Pravá víra nalézá se v rozmezí dělící život od smrti, vymezeném cestou palčivého poznání.
Proto nic nezkoušej neb opatrnost a obezřetnost jsou instinkty života. Vše funguje logicky avšak logika nemá logiku
neb svět není pouze černý a bílý. Protože logiku logikou nespoutáš. Supremem logiky je spontánnost tam kde logikou je disciplína.
Vše je harmonie.
