Tak pane, tady tyto léky budete jíst každý den ráno jeden říkají s ním. Někdo si s ním voní nebo si fouká pod nos?
Jako bych tam pro něj ani nebyl. Hlavě, aby si s ním dali, cítil jsem jejich „to mě zajímalo“. Nevěřím mu ani nedůvěřuji, nemá zákonný důvod si usurpovat nárok.
Podívám se do příbalového letáku na seznam vedlejších účinků, kde je výčet způsobů a forem úmrtí, která mě mohou postihnout, když tyto léky budu jíst.
Ihned jsem si duchaplně rozpomenul jakým způsobem tyto problémy řeší. Až vám nebudou tyto léky vyhovovat, předepíšeme vám jiné,
ty řeší pro změnu vedlejší účinky, kromě těch nových co přináší.
Nato vám zase předepíšeme jiné léky.
Doktor poznamenal u Vás to vidím ještě tak na 5 let. Hmm u mě 0,16666666666666666666666666666667 vteřin.
To známe, že prý tak schválně jestli se tenhle pacient vleze do téhle tabulky nemocí.
Hlavně, že jsem mu vzkazoval, že nemá nic zkoušet.
Inu na nic mu je diplom rudý, když jej sám potřísnil krví, neviňátky z blahorodí.
Pro peníze by druhým koleno vrtal, že prý na oplátku příště vrtne i to druhé abych nekulhal.
A takoví chtějí žít věčně? A komu vzali kus života než-li svému budoucímu otci či matce? A kdy je mají zplodit, vždyť upřeli jim tu trochu času sejít se a milovat pro budoucí rod jehož mohli být součástí. Matka a Otec budoucí jejich nesešli se v pravý čas na pravém místě, takto je Bůh vykořenil, že posvětil jim jejich svévoli. Vždyť to přeci chtěli a dušovali se, že ví co činí. Taková je to trpká daň za ryze vlastní pravdu, jenž udržovali peklem které stvořily. Svou hrou zaprodali duši ďáblovu stroji, který Ďábel objevil. Cizímu Bohu se klaněli a křivého svědectví sobě si činili a pro svou pravdu s jinými cizoložství se dopouštěli v marné naději, že jejich plémě plevelné se někde uchytí. Však seli na poli neoraném, poli bez lásky a naděje. Tím se zabily, co kázali stejně nakonec pily, co zaseli stejně sklidily.
Pche, pro jedno kvítí slunce nesvítí a on na mě běží s kosou.
Od traviče si již nic předepsat nenechám, dávám mu výpověď najdu si lékaře jiného.
Zavčasu jsem jej zastavil a léky vysadil, obrátil se směrem k Bohu, ten mě nezištně uzdravil od nemocí které mi naordinovali.
Takový je Bůh lékař, léčí z lásky a ne jako on pro peníze společnosti, která mu dělá klientelu a z které má provize přidržujíce zdravé jedince v přiotráveném stavu aby tak neměli možnost se bránit, či snad si něco pamatovat a oni si tak vesele mohly vymýšlet diagnózy, při kterých je hrají. Psát dokumentace, jenž prospívají pouze jejich peněžence. Smradlavce smradlavé zavírají do blázinců ale, že foukají jim pod nos vidět nechtějí, vždyť před nosem jejich je ona diagnóza a pravda, že všichni chtějí jen svobodně žít jim nevoní?
Podal mi údajný lék, podaný jed bez předpisu a příbalový leták až po požádání při vypětí všech sil zjistil jsem, že jen On ví zda je tento lék schválen. Oni a jejich pokusy na lidech takový je to do-k-tor*. Je mi jedno kdo si myslí, že jsou, nemám povinnost jíst co schvaluje někdo komu ani nevěřím neb nemá čistého úmyslu dle mého smyslu, jenž mi nos i zrak napovídá. Vždyť bez úcty ignoruje sám co píše a kalkuluje s pravděpodobností úmrtí, která jde na vrub účtu společnosti pohřební v nichž má každý z nás jednou schovaný kapitál v podobě parcely na tzv. věčné časy s ručením omezeným.
Travič a jeho investor posedlí cizím chtíčem, čí to byl záměr, kdo měl zemřít a kdo smrt skrze koho komu přál?
Tak kdo je tedy hraje? Jen ti co úctu ke své přirozené vůni nemají, jsou schopni tak hanebného činu zradíce sami sebe, byť by zabili, každého kdo stojí v cestě jejich hanebnému plánu na ovládnutí světa za cenu krve neviňátek.
Přeci i malé dítě ví, že smrdí li někdo, tak ať si smrdí však musí mít na paměti, že ne každému bude při vůni a málo kdo jemu bude chtít být nakloněn, vždyť padl by s prvním nádechem. Cožpak může mrtvý podat ti chléb? Obzvláště pak nemůže očekávat ani vyžadovat, že jeho bude někdo následovat či snad nedej Bože mu slepě věřit. Jen hlupák by tak učinil, přece přišel by o duši a zapřel matku i otce svého. Proto ani nesmí následovat jinou vůni než svou vlastní. Čerti smradlaví co staví, Ďáblův stroj ze smradu tak hustého, že by jej snad ani vítr neodvál. Zasévajíce svůj smrádek jako plevel a vyvolávajíce jej v paměti jako klávesy na piáno, či strunky na lyře. Ten stroj co ďábel objevil všímajíce si psa svého jak po větru větří stopu nebezpečí v bažinách vzduchu světa zdejšího. Nevěř lidem, těm ukradli nos, již od dětství neznají vůni své matky, kterou jim tají. Stejně jako jiní zakrývají sobě pravou tvář, někteří překrývají vůni svého mne doufajíce v odpuštění hříchů z kterých by byli usvědčeni ještě před svým příchodem. Tak daleko až sahá zkaženost a faleš našeho světa, čím více zapíráme své smysly, tím více zrazujeme svá práva.
Takoví jsou to zplozenci pekel, kradou všem právo žít a nezemřít, hrajíce si na někoho kdo nejsou.
Oni a v skrytém čele těch ten, co smrad jeho by tě porazil.
*) Dává tobě a skrze něj, bez úcty a zodpovědnosti za své skutky skrývají se za vůní druhých bez odvolání nedokážou říct pravdu
