Od dob kdy Bůh oddělil vodou suchou pustinou od života hladinou vody, uběhlo moře let, avšak jedno se nezměnilo, že platí jiná logika pro pozemské a jiná pro nebeské stejně jako pro ryby mlčící a mluvící. Přičemž i přesto, že ryby zpravidla mlčí, zdání klame. Neb co naše ucho neslyší to oko ryby uvidí.
Proto ti co jsou zdánlivě tiše hovoří řečí těla, jenž není jak by se mohlo rádo jiným zdát zcela bez debat. Proto na světě jsem jako ryba ve vodě a v podsvětí, jenž souší je jak ptáček zpěvavý neb co na srdci mám to na jazyku a ploutví oplétám co sporné mi je. Vše je otázkou hustoty, jenž předpokládá určitý druh a formu projevu genericky vlastní médiu.