HPU aneb můžu si s tebou něco spočítat?

Human Persona Unit
V jednom řádku v jednom sloupci seděli jsme na tom drátku ve dne v noci od nevidím do nevidím.
Má židlička měla býti, tys mi seděl na mém drátku ze zlata byl ušitý. Tak proč stárneš HPučko, proud jsi tady chtěl mi štípnout teď jsi popel a já jsem fuč. Tys chtěl vědět a tak víš, že mě proud by nezabil. Nejlepší je originál ví přec dítě v každém věku, odporem jsi na drátku mi HPúčko, popelem však posmrtným. S tebe popel a já vím, že jsi se tu prodražil.
To js měl vědět HPúčko moje židle, tvoje chyba ty js byl proudem opilý. Na židličce ses mi válel, chytrý jsi byl to jsi ty.
Teďka je ti život drahý, dřív měls vědět co jsi pil. U proudu jsi s brčkem stával, popíjel jsi, hrál, smál se.
Teď jsi mrtev já byl ty. Nepokradeš, říkali ti, nevěřil jsi? Tvůj problém. Teď jsi starý a já mladý vím však všechno to co ty.