Je nauka o jazyku, jazyky máme různé matematika, chemie, fyzika, kvantová fyzika, rodný jazyk, v zásadě jde o naplnění velice důležitého úkolu, kterým je popsat realitu tak přesně a výstižně aby byl popis věrohodný. A to vše jen proto bychom mohli vidět to čemu věříme a porovnat to s tím co vidíme neb duše zesnulých žijí život ve snech. Doslova je to takové jako bychom namalovali realitu tím jak a co myslíme. A proto jinak myslí Polák a jinak myslí Čech, jinak myslí Němec a jinak Myslí Rus, jinak myslí v Africe a jinak Myslí v Asii. I čas je hodně relativní neb vyslovení jedné myšlenky je podle národnosti jindy uskutečnitelné. Některé národy jsou s myšlenkou dříve hotovy proto žijí v čase přibližující se k t až -t a jiné národy jsou s myšlenkou hotovy později, proto žijí v čase +t říkáme vizionářské. A o tom to přesně je, mnoho zbytečných sporů je o čase většina z nás nemá rádo když nás někdo podlézá nebo předbíhá. V konečném důsledku jsme stejně všichni jako žížaly na hnoji. Tak schválně, zkuste si napočítat a změřit pět vteřin Česky, Polsky, Německy, Rusky, Japonsky, Čínsky, Francouzky. Nezbývá než doufat a být tolerantní, neb velikost dráhy je přímo úměrná rychlosti a času. A rychlost světla je tak veliká jak rychle jej dokážeme chápat. Možná se ptáte, nač ten sen? Jde o kontinuitu/spojitost, odejít a narodit se znovu neb víra umírá poslední. Proč jsou ty rozdíly? K udržení kontinuity je nutné pokrýt celý časový prostor přítomnosti což se právě děje frekvenčním rozkladem, víc hlav víc ví.
Podobné je to například u světla, které se láme přes světelný hranol. A to mi připomíná že člověk vidí okem jen úzkou část reality, jen takovou, které je schopen uvěřit, jen takovou kterou je schopnou pochopit. Kolik vidí z celého vesmíru je zřejmé, kolik vidí ze spektra světla je pochopitelné, přímo úměrné. Tuto úlohu řeší, nejen člověk, jazykovědu řeší vše živé i neživé, hmota, energie i světlo.