Konečně cesta světlem

Co jsem byl za života už není, co jsem měl za života jsem odevzdal Bohu včetně masa proto už nejsem kým jsem byl.
A teď jen čekám až budou roztrhány všechny mé obrazy abych mohl žít nový život v odpuštění. Nic nebude zapomenuto
ale já už nebudu dychtit po ničem co jsem dal neb když dávám nic nechci. Nebudu plánovat nastolení nových řádů.
Jediné co sebou si beru do nového života je má víra ta víra jsem já, ta víra bude mé tělo. Nemusím se bát,
Bohu nezůstanu nic dluže a vše co jsem zde nechal je dáno proto aby byl zachován život, nezištně a stále.
Až bude sněden každý kousek mého masa, až bude stráveno každé mé slovo mou duší, bude můj obraz jenom to světlo
a mé odpuštění bude v znovuzrození. Nic po mě nezbude. Nebudu čekat v nějakém cizím snu neb já nerad čekám.
Raději prostý a věčně živ než abych čekal v omalovánce kterou si někdo vysnil. Nejsem zloděj, nekradu cizí životy
a proto jsem. Bolest je slast a život je žádostivost ale i proto nejsem dychtivý a neprahnu po bolesti,
nýbrž má duše je trýzněna snem. Nebudu se chlubit cizím peřím, nebudu se skrývat cizím jménem a proto vše co jsem byl
zůstalo na kameni. Čekám, koukajíce na hroudu která se otáčí, hroudu hlíny na které jsem nechal Bohu své maso.
Čekám na světlo aby mi bylo znovu umožněno žít jako Bůh ale zemřít jako člověk. Nemyslím, nejsem ten kdo právo má
zapalovat tuto svíci neb neudržel bych v ruce zápalku ani zlato, jsem jen duše a budu až budu neb čas tu není.
Víra má jsem já. Pýcha je jako bublina, která je rozmetána na střepy. Říci štěstí jsou střepy mé je pošetilé neb nemohu
vědět koho jsem střepy poskvrnil a čí život jsem zkazil střepy ze snů. Proto pyšný nejsem aby mohl být živ ten,
který svíci novou zapálí znovu. Raději střep odhodím než abych nechal sebe nebo jiného svést na scestí, které
by připravilo mne nebo kohokoli jiného o štěstí, radost, slast, které dává nový život a jeho tvoření proto nesesmilním.
Nebudu snít s Bohem abych nesvedl jej na scestí. Raději mezi hady se narodit a zpříma syčet abych nebyl věčně otrokem
cizích tužeb s nimi nesnil jejich sen a žil. Před cizím Bohem klaněti se nebudu.