Až odejdu houbou budu, záhrobí je v podhoubí, v hříbku si vše ujasním až hřibem budu hotový.
Pak už se jen narodím neb vím, co zasel jsem to sám uklidím*.
Mnoho z nás zná houby ale málo kdo ví, čí je čičí a čí kočičí. Dámy s proužky co jsou v módě
pánové jen kožíšek, už jen barva radí tobě z čeho jsou ty potíže. V životě je jako v lese houby kde se podíváš,
miceum je všude volné, svorné říkám není zač. Pýchavky jsou všude mladé, starší už jsou nejedlé,
těm jen pohlaď výtrusnice nálady jsou veselé. Hříbek našli velký v lese, já bych se jím nechlubil.
Všechno lítá co má peří, červená tě okouzlí pozor jenom dávej ve při ať tě to pak nebolí.
Lidi rostou jako houby, po dešti i v období, kdy je sněhu všude plno. Choroše už nepřehlédneš.
Srdce to ti napoví, který je z nich jedovatý a který tě za bolí.
*) sám se sebou sklidím, ve věcech osudu, co si umanu to si prožiji.
