Jednou potká pěkná slečinka krokodýla a říká mu ty máš ale pěknou kůži, dáš? Krokodýl na ní a co zato, ona odvětila a co bys chtěl? Hele každý chce papat, dej mým dětem svoje nohy i ruce a já ti nechám svoji kůži třeba i na kabelku. Připomeneme li si z desatera božího přikázání. Nepožádáš statku bližního svého. Je každému jasné, proč si člověk u Boha nezasloužil oči a žije život ve snech.