Kterak že vyřešit odpuštění

Odpuštění máme v zásadě dvojí, vnitřní a vnější.
O tom vnitřním víme, že odpouštět se dá několika způsoby.
Prominutím trestu, hněvu, pomsty.
To vnější se řeší v živém bohu a proto se jemu budeme nyní věnovat podrobněji.
Vyřešit někomu odpuštění hry, znamená udělat vše trochu jinak, tyto nepatrné rozdíly
pak vytvářejí prostor v němž jsme svobodní.
Každý jsme jiný a proto nejlepší je originál a tak to má být.
Mnohá chátra to pekenlá, hraje jen proto aby vás poté mohly urážet ve smyslu, že jste nežily.
Avšak přesně to je ten zdroj problému, který řeší odpuštění.
Onen soud ať již je spravedlivý či nikoliv, totiž uvrhá oba dva subjekty do pekla.
Neb všechno co propadlo hře, propadlo peklu a tak to nemá na paměti ani jeden ze subjektů.
Říkáme, není podílem na věčném životě.
To je přesný opak toho, počem naše srdce touží.
Proto straňme se závistivců ale nebuďme lakomí.
Máme li podíl my má jej i ten druhý.
Přetrhané podíly pak ztácejí podstatu časového kontinua a tak nežije věčný život ani jeden ze subjektů.
Vyřešení odpuštění pak znamená navázání zpřetrhaných nití což umí většina Svatých nebo přechod z nitě na struny,
což řeší Andělé.
Protože si však přejeme žít všichni, tuto formu soudů si odpouštíme.
Abychom nezemřeli.
Neprahněme proto po moci založené na mluvením s někým, neb tyto smlouvy před bohem neobstojí.
Protože zanikly už tím, že jsou vylhané.
Exodus 20,19