Plány stvořitele ač se nám zdají skryté, jsou zakódovány v podstatě, právech a povinostech stvoření Boha živého, neb stvořitel káže vodu pije vodu, jsou pralátkou osudu. Stejně tak po jeho vzoru, činí Bůh živý a všichni co jej následují, byť by vešli v život věčný a vystoupili z procesu stvoření pro svůj čirý charakter a kladné vlastnosti skrze povznesení.
Neboj se proto synu a dcero boží, býti dobrý a ukazuj ze sebe to nejlepší, byť by zlo prohrálo a dobro žilo.
Logicky z následujících pasáží vyplývá, že ani stvořitel v roli Hospodina nechce být sám, neboť káže li vodu, jistě sám nepřeje si býti. Proto hleďme abychom nezanikly, a splnily tak jeho tužby, proměnily jeho slova v realitu. A vešli skrze boha v povznesení, na věčný život.
Genesis 2,18-24
18. Řekl byl také Hospodin Bůh: Není dobré člověku býti samotnému;
učiním jemu pomoc, kteráž by při něm byla.
19. (Nebo když byl učinil Hospodin Bůh z země všelikou zvěř polní, i
všecko ptactvo nebeské, přivedl je k Adamovi, aby pohleděl na ně, jaké
by jméno kterému dáti měl; a jak by koli nazval Adam kterou duši
živou, tak aby jmenována byla.
20. I dal Adam jména všechněm hovadům, i ptactvu nebeskému, a všeliké
zvěři polní; Adamovi pak není nalezena pomoc, kteráž by při něm byla.)
21. Protož uvedl Hospodin Bůh tvrdý sen na Adama, i usnul; a vyňal
jedno z žeber jeho, a to místo vyplnil tělem.
22. A z toho žebra, kteréž vyňal z Adama, vzdělal Hospodin Bůh ženu, a
přivedl ji k Adamovi.
23. I řekl Adam: Teď tato jest kost z kostí mých a tělo z těla mého;
tato slouti bude mužatka, nebo z muže vzata jest.
24. Z té příčiny opustí muž otce svého i matku svou, a přídržeti se
bude manželky své, i budou v jedno tělo.
