Nahota

Takový který přišel jsem na svět, ze světa odejdu. Takový jaký jsem se narodil, jsem. Nemám důvod se stydět za svou nahotu a obdiv mám před cizí nahotou neb jen ten, který je stydlivý má důvod něco skrývat. Jen ten co není bez viny, má důvod něco skrývat. Jen ten co je vinen, tě bude soudit za odkrytí své nahoty ať již s nimi nebo sám. Zač mě chce soudit, za mou kůži hedvábnou, kterou mi nemůže ukrást, neb věří, že se vidí? Za můj úd jiný, neb věří, že mi jej smí ukrást? Vše co mi záviděl jsem mu již dal, vadí mu snad, má existence? Jsou snad jeho zrádcem jeho oči? Je snad křivopřísežný jeho zrak? A co uši, opakuje se snad po mě aby nemusel věřit v mou existenci a mohl pokračovat v zapírání a krást? Nemám se za co stydět, jsem ten, kterého vidíš ať již si věříš čemu chceš. Vadí snad tvému oku rozdíl? Vždyť každý je jiný v tom je bůh krásný. Kdo soudí za nahotu, jen zloději a vrazi ať již s nimi nebo sami. Neb nezapřeš pravdu aniž by jsi přišel o oči jsem li nahý, bosí, sám sebou jsem. Šaty dělají člověka, neb člověk krade co závidí a proto byl odkázán z ráje ven, neb ukradl Bohu kus života. Že mluvil s Bohem chtěl uvěřit a tvrdil, že vypovězen byl, Boha svého zapřel a proto je člověkem, již se nenarodí.