Ono se sice říká…
Darovanému koni na zuby nehleď ale co s nemocným koněm vždyť jej nemůžu dát ani do salámu, vždyť všechny nemoci těla jsou nemoci duše, proto bychom mu měli dopřát svobodu a nechat jej žít. Až se uzdraví klidně ať se vrátí do stáda. Potřebuje jen klid aby si vyřešil sebe, mne a kdo je JÁ v tom ruchu kolem.
Dvakrát měř jednou řež ale co s uřezaným prstem když i mistr tesař si jej někdy utne inu dvakrát do stejné řeky nevstoupíš a nepokradeš. Lepší je počkat než se pomsty z krádeží dočkat, přeci kdo nekrade pro toho je na tomto světě času dost, no právě vždyť zde není.
Kdo komu jámu kopá sám do ní padá, ale co s ním vždyť není dobrý ani na sběr třešní, no jo s ním? Nic, už jen k němu aby žil tak bude k užitku všem, třeba i kdyby byl na krásno šamanem hlavně aby to byl jeho sen a ne ten za trest vymyšlený.
Budiž k ničemu? Brácho prober se, ale zavřít a co tam bude dělat? Dejte mu možnost vybrat si povolání tam jej bude dle vlastního přání studovat tak by měl být poučen, že nemá smysl krást ale z práce se radovat ostatně zač život ztratit a nic pro všechny nemít?
Tomu urazit ego, ale k čemu je to dobré? Bude snad pak úroda lepší? Když pro samý žal nezaprší z džberu radosti, práce a produktivity?
Zavřít do blázince, ale kdo vám pak odpustí když jej pro samý jed a urážky nenecháte žít?
Proč mi nedáš život? Nic nedám, ale kde se chceš pak narodit? Vždyť tvůj budoucí otec nemá z čeho žít…
Svatého nezabiješ!!!
