Ve své hře zdařilý byl, sedm krát lhal, sedm krát proti pravdě se pro hřešil, že chtěl jen svou pravdu mít netušil až v momentě kdy svou pravdu měl, uvěřil. Svým koherentním lhaním až ke králi se pro plížil. Čím však se u něj prozradil, že věřil čím je však byl jen tím čím se pro hřešil. Jiná pravda jej vždy k hněvu popudila a pravdou svou všechny pro pudil byl. Tu vánek mu byl při chuti a ten se mu za líbil. Tu jiného by očernil a tím jej chtěl pošpinit byť by jiný než li on vinný byl. Tu hladce se proplížil ten skutek jej odhalil. Tu pravdou byl popíchnut a zapřením prdu svého se obvinil. Nač marnit žalobami vždyť chytrému napověz a hloupého kopni kdo s ním psa by uhodil ten zatajeným nosem by se pro zradil. Ten chytrý nebyl, pocitem viny své se očernil tím vinen byl. Psa s ním nakopl byť by jej ne pro zradil však sám se tím zradil. Ten pes svatý při něm stál doufajíce v dobro jeho byl a svatý je dál neb lest jejich vyčenichal, což zrádce svůj netušil. Ten pes svatou pravdu přijal a raději se rány třikrát nebál než aby se nosem zahanbil a lží se provinil. První ránou vinen byl ten co za starce se vydával a holí jej udeřil byť by vojnu, sebe vyvolal proč tedy se starcem psa by jinak bil? Ten druhý se psa zastal byť by si jej získal a jeho nos s nohou jeho by tím urazil, byť by získal mládí jeho tím se netajil ten co psa se starcem bil. Pes však ví, k čemu dobrý je ten nos co mezi očima má, přec kdo psa pro nos jeho chce bíti hůl si najde tím se druhý pro zradil, pravdu svou všem vnucuje, jen aby si polepšil. Chtíč byl hříchem jeho cíl, tím se Bohu pro vinil. Tím si pravdu urazil, lhal sám sobě, chtěl mít vše, mládí ztratil, tím se za byl, tím byl souzen, tím byl vin. Hanbu sobě za tajil. Teď už nespi chlapče milí, vše jsem těm již pro zradil.