Někteří lékaři jak je dnes známe užívají metodu doporučených léčiv tabulkou. Tedy, že předepsanému seznamu nemocí patří ozkoušený seznam léků a aktivních látek, což je prokázáno investory farmaceutického průmyslu a tedy již jednou zaplaceno. Takový zatracený lékař, předepisuje léky bez vlastního úsudku, dalo by se beze strachu z křivopřísežnictví říci, že je pouhou bezduchou kreaturou, jakousi prodlouženou paží farmacie, postavička jejímž účelem je vypisovat předpisy. Aby taková osoba důkladně pozbyla schopnosti vlastního názoru, jistojistě musí pro získání krvavého diplomu projít řádným výplachem mozku a charakteru, duše, svědomí a povahy, bez možnosti nápravy, či vlastní vyjádření nesouhlasu pod pohrůžkou vyloučení z uzavřené komunity vražedných buzíčků a zlovolných sadistických lesbiček pro porušení přísahy, mlčet. Poznáme jej snadno, postačí se jej zeptat zda daný lék sám jedl. A jak se při něm cítil, zda mu pomohl a v čem mu přišel tak vyjímečný. Kdepak, technické informace investorů a obchodní žvásty ale osobní zkušenost, dělá zasvěcené. Inu, přeci každý kdo do své práce dal kus svého srdce byl úspěchem odměněn. Přeci platí, že líná huba hotové neštěstí jest, ač věřit jim nemohu, důvěřovat nemusím, sec musím vědět byť bych nasycen poznání byl a vlastní nohou vykročil. Každý lékař, který pak opakem odvětil trpce musí pocítit mé ne. I zahradník ví jak chutná jeho hrozen, tak proč oni myslí si, že mají mít právo prodávat zajíce v pytli, že četl příbalový leták a jedl?, ví? A nebo jen papouškuje co mu jiní pro svůj zisk do rtů kladou. Jedno podobné tomu je. A byli dva.
Byl a je lékař lesů pán znal každou bylinu a z vůně květů se radoval, znal chuť i klady listů i plodů toho lesa. Věděl přeci co pomůže a co že je lék z tohoto lesa. Ten ví, ten znal.
Byl a je lékař města pán znal každý příbalový leták vše co předepsal sám ani neochutnal. Ten neví, nezná na nízké procento úmrtí se spoléhal.
Kdo však z těch dvou smí lékařů být král? Kdo měl by a hadům kraloval?
Podobní jak vejce vejci sobě jsou, jeden za 18 a druhý bez dvou za dvacet, první pravdu má ten druhý jen tu svou. Však léčit umí jen ten pravý, ten druhý zájem má jen na kom by vydělal. Ten první pro druhé život by dal jed by tobě nepodal. A druhý ten jen v slávě se vidí a zadarmo by se na tebe ani upřímně nezasmál.
A přišel chlapec, ten první vodu mu podal byť by žízeň jeho uhasil. Ten druhý krev suchou a bez plazmy, mu dal, pokusů a testů bylo spousty, jenž se ani léčbu neprovedli, přeci penězi se nabažil. Vždyť průjem jen měl a žízeň velikou tak kdo koho tady uzdravil a kdo peněz a slávy se jen nabažil. Toť je otázkou.
A přišel muž a první ve víře a v naději vedl jej po stezkách potřebným byť by pomáhal bylinou vůkol světa živého jej léčil, každou kterou jedl sám. Ten druhý jen léky bez předpisu mu dal, kde výčet vedlejších účinků čítal 15 způsobů úmrtí, sám by jej nejedl, jed který bych sobě ani nepříteli svému nepodal. Vždyť žít jen chtěl a milovat a kdo z koho blázna dělal, že to se v dnešní době nesmí, se ze života radovat.
Ten první na tebe nezapomněl, ten druhý rozdíl mezi já a ty nepochopil, neb není v jeho zájmu peněženka tvá nýbrž má.
Takový je svět těch, jenž všechno zlo činí, jako pomstu tichou a odplatu za historické události, jenž vedli v minulosti vyvržení doktorů a felčarů ze společnosti způsobem uvržení do otrockého stavu. Kdo nehraje, neprohraje*.
A zatracení soudci? Jen klepou bezvládně paličkou, přeci jest jen soukolí Ďáblova stroje, život bez života, tělo bez duše s bezprávím ve spravedlnosti kterou s vámi a vašim jménem vedou a rozumem bez soucitu.
A zatracení obhájci, jen hájí soukolí své mašinérie a žalují nikoliv pro dobro hájené osoby, však zisk je jim přednější, než právo cizí duše. I přes vyslovení práva hájit se sám.
A kdo z nich tedy bez viny je? Jen ten co dobrovolně nevlezl a nepřistoupil na hranu soukolí tohoto stroje. Jen ten kdo nevzdal se své duše. Jen ten kdo žije.
Takový je zatracený člověk lékař, sám právo nedal žít sám jej nedostane.
*) Ověřeno osobní zkušeností.
