Otisk v tváři

Děti, které se narodily jsou čisté jako slovo boží. Poprvé co s nimi mluvili otiskli svou tvář do jejich obličeje aby si je označili jako chovný dobytek. Ať již s rodičem nebo osobně. Stejně jako mezi psy existují i u lidí, hanebné hovada, vládnoucí třída, která nedá úctu nikomu a jejich svět je panovačný a ohavný. Všechny považují za své otroky a neštítí se zneuctít nikoho. Dělají to proto aby si Vás kastovali, rozškatulkovali lidi jako dobytek a předurčili tím kdo je ten pravý partner do budoucího vztahu, komu přepíší cizí majetky, cizí zásluhy. Dělají to proto aby jejich tajemství o nadvládě bylo uchováno. A právo množit se dávají jen těm, kteří je nesoudí. Taková je to smetánka z kyanidu ušlehaná. Bezectní prahnoucí pouze po moci a nadvládě. Jsou ohavní jsou, falešní i ve vůni, jsou čertu podobní. Nejprve vtlačí se Vám do tváří a pak chtějí mluvit vašim jménem. Podobný hovad ismus se děl v minulosti v mnoha zvířecích říších avšak vždy byli tyto hovada sežrána smečkou a duše viníků roztrhány na milion kusů. Byli poníženi do jiného druhu v reinkarnaci podle toho co z nich zbylo. Dělají to zloději, vrazi a křiví soudci. Co bylo kdysi ohavností se nyní stává nástrojem jejich moci kdy ostatní jsou nemocní a oni nad nimi vládnou. Proto by se ke kojencům neměl nikdo přibližovat, alespoň do té doby než si vyřeší své sebe. Všichni ti, kteří se ve falešné naději vepsali svým dětem do tváře, uvrhli sebe i ostatní do pekla neb se tím zapřeli a zkrátili si život. Zradili sebe. Kde a kdy se tomu děje je jasné ale aby se to nedělo je podstatné. Je to jejich pýcha, důkaz jejich chtíče. Pýcha je to co nafoukne jejich bublinu života, pícha je to co předchází jejich pád neb z píchy jejich zůstane jen prázdná tvář, bublina, která praskne. Zůstanou z nich jen masky, otisky tváří avšak taková duše není přeživší. Jsou jak pouťové náhražky, jejich pícha je jim zkázou, kterou kážou vodu i zánikem, jenž je opilost z vína které pijí. Voda, kterou káží je mě si nepamatuješ a vínem je jim pomíjivý otisk v cizí tváři. Jsou to bezvěrci a hanebníci, kteří se Vám snaží vepsat do tváře pod tíhou falešných a křivých soudů. Dělají tomu ve falešné víře, že v soudu i když křivém, mají právo ukrást druhému kus života, v křivé víře, že zmocní se svým soudem tvé naděje. Kdy a kde se tomu děje? Tam kde se hraje, tam kdy se soudí a kdy se život krade. Proč to dělají? Nevědí co činí sami se svévolně uvrhají do pekla v domnění, že až všichni zemřou bude tento, dům, majetek, žena, život jejich. Pravý rodiče tak nečiní, to jen ti co chtějí hrát si na tvého otce aby zmocnili se tvého života. Věčného života se však nedočkají neb do nebe smí jen originál, ten je nejlepší. Pro kopie tam není místo ani na zemi ani v pekle. Já si nemusím vidět do tváře, jsem bez viny. Onen pomyslný otisk tváře je pozůstatek píchy někoho kdo nebyl na svém místě, zneuctil sebe a svou víru, zapřel svého Boha. Byl zabit nebo zabil. Odešel a propadl pekla. Jsou jiní, kteří tyto otisky kradou aby mohli mluvit jejich jménem a řídit jejich osudy ti jsou ze všech nejhorší. Ve falešné naději předkládají Vám svou pravdu a tvrdí, že teď to bude naopak. Se slovy už ne, teď už to budeš ty kdo bude trpět. Vás chtějí vtlačit do svého neštěstí a zaujmout Vaše místo na tomto světě neb chtějí učinit s Vámi sobě pokání a pokorně s Vámi sklonit hlavu před svým Bohem aby nemuseli sobě přiznat vinu, takové je to u křivopřísežných. Takový jsou rozkradači, křivopřísežní vykradači hrobů. Kradou životy zesnulých ještě za života a chlubí se cizím peřím. Jejich otisky jsou výkřiky ve tvářích všech, kteří poctili jejich pád do pekla. Je to řev vinných. Ti už jen stárnou. Poctili je jen dotčení, ti co ví se jen pokorně poučili z jejich chyb.

Příspěvek byl publikován v rubrice Osvícení. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.