V lese kvítí,
padlý strom,
hub je plný
z brouků hrom.
Zaprší však tehdy až,
bude z dřeva broučí hovno
a po dešti,
ptákům paš*.
Houba dobrá brouci poví,
ti si v hovnech rádi hoví,
žáby tiše hledají,
pašné brouky v podhájí.
Komár bzučí,
kde se dá ten ti poví.
ahmmm pro tebe je nejedlá.
Klíště skáče,
kde se dá,
to ti poví,
pro tebe je jedovatá.
Kde klíště není,
moucha ti napoví,
ta jedlá je,
žábě i ukáže.
Pavouk jí odmění,
hovno jí nakáže,
všude tam kde,
hřib zvěř těší.
Pavouk ten ví,
v čem je ta zpověď poslední,
pro les nejlepší.
Ještěrka si pochutná,
ta klíštǎta dobře zná,
příživníky sežere.
A těm dobrým v lese,
neštěstí jen zažehne.
Slepýš, žába, ještěrka,
každý z nich si pochutná,
když je hmyzu přebytek,
je vždy velká hostina.
Jó ti ptáci,
ti už ví,
co se v lese jen hemží,
to se zobnout smí.
Mravenci ti napoví,
kdo ti houby napraví.
Mraveneček, smějete se?
Co že?
Jehličí a na něm výtrusy si nese.
Mravenec je farmář,
ví, po lese se prochází.
Ptáci vidí, kdo se nadře,
po stromech se prochází.
A ten zbytek hlídá les, žere sere ať se v lese,
hemží zítra nikoliv však jenom dnes.
*) Vykrmený
A to jsem jenom přestal koukat na bednu,
jak tele na vrata. Venku je život.
Teď jen vyplenit ty móresy o alfa samci a můžeme rozbít zkumavky.
Hlavně aby se urodilo…to je to oč tu běží,
zda být, či být bit.
