Pobouření je jeden z mnoha vnitřních spouštěčů, podíváme li se historicky na reakce našich předků,
na formy a projevy této emoce. Zjistíme záhy, jak vlastně fungujeme.
Kočka například cítí li se v nebezpečí, ve smyslu pobouřena, „on mě snad chce sežrat, jaká nehoráznost“,
se nafoukne a prská jako balónek. Orangutan, cítí li ohrožení pozice Alfa samce si nafoukne,
představí hruď a začne do ní mlátit, což dělají i jiné opičí druhy.
Člověk se v těchto situacích chová různě, specifické však je vyzdvihování pýchy,
nikoli však intimních částí což může být i komické.
Podívejme se však na jednu velice specifickou, přesmyčku detailně.
Respektive na směrování energie, hněvu* do intimních částí.
Nejedná se nutně o erekci a týká se obou pohlaví.
Nejprve fakta. Pícha předchází pád, proto mnozí skloní žalud, neb nejsou bez viny.
Následuje uvědomění si, já se vidím, což předurčuje hru avšak nutně ještě neznamená,
že si hraji na bohy, nedochází k porušení desatera. Ostatně na špičku svého nosu,
si mohu vidět i když nehraji, ve smyslu kdo jsem.
Do hry vstupuje pobouření nad velikostí mého já a přesměrování energie do kýženého místa.
„No ne, já je větší…“
Neb se cítím být pobouřen, až dosáhne kýžící osoba svého pocitu naplnění,
většinou se buď uklidní nebo se s aktuálním stavem smíří.
V přírodě platí pro všechny druhy jedno komické a zvláštní pravidlo,
to je má pýcha, já ti ukáže, ukazujíce alfa samec na sebe v době námluv.
Vše je o motivaci, což vede k soutěživosti.
No a proto platí, jsi takový chuj jakého jej máš**, neb já se nevidí.
Přeci jen jsme mnohobuněčný organizmus a každé z mých sebe má své mne***,
nikoliv pouze úd.
Člověk se programuje slovem ve všech řečech a zdrojích,
obrazem, zvukem, hmatem, vůní i emocemi,
slyším co mluvím,
cítím jak voním,
cítím své mne i sebe každé.
* Koktejl růstového hormonu,
směrování toku krve,
příprava k boji,
odstranění frustrace.
** Člověka.
*** Nejlepší je kopírovat a žádné vymýšlení!
