Vypořádat se s správným uspořádáním osudu pro zachování života, není ani snadné ani těžké žádnému živočišnému druhu.
Ke všemu je třeba umět se postavit a proto lidstvo od pradávna hledá osudové klíčové role,
které do nekonečna opakují aby se tím vyhli nepředvídatelného konce. Tyto klíčové role, jsou základními událostmi,
v cyklu rození a umírání vlastní jednotlivým národům a věrné jednotlivým tradicím.
Jedná se o nejcennější bohatství národa, neb utváří ve víře koncept udržující koloběh života v kraji, na zemi v bohu.
V této scenérii života osudu respektive scénáři ukazujeme si navzájem pevné body v akčně reakčním prostředí v místech kde čas není.
Abychom se tak dobrovolně s láskou k bližnímu svému vyhli předčasnému konci.
Studiem těchto nauk a mytologických postav, především pak jejich charakterových vlastností, čímž je odpověď na otázky jaký kdo musí být
aby se vyhnul nepříznivým vlivům osud,u či napomohl napřímit svým bližním stezky takovým způsobem aby nedošli zatracení nebo aby na
svých cestách nezabloudily do vod hlubokých, tonoucích.
Jako příklad lze uvést mnoho postav právě z Řecké mytologie, Cháron a Hádes jako směr cesty od zániku k znovuzrození,
mnohdy reinkarnace je li duše příliš nepoučitelná, nebo vzkříšení za života jako menší zlo z úhlu pohledu vlastního pozorovatele aktéra vlastního osudu.
Pochopitelně tak mnoho jiných nauk, nikoli však méně cenných, nýbrž a protože jiné vyplňují prázdný logický a emocionální prostor možností takovým způsobem aby bylo ve víře vše možné. A proto tomu také tak je aby to tak bylo*.
* Genesis 1:1 Na počátku Bůh stvořil nebe a zemi. Země pak byla pustá a prázdná, nad propastí byla tma a nad vodami se vznášel Boží Duch. Bůh řekl: At je světlo – a bylo světlo. Bůh viděl, že světlo je dobré, a Bůh oddělil světlo od tmy. Bůh nazval světlo- den a tmu nazval noc. Byl večer a bylo ráno, den první.
Nebo také ono filozofické „Na počátku svět překypoval nekonečným množství možností avšak bylo zde nic, to nic byla víra v boha, to nic nás vedlo, to nic jsme byli my, to vše byl Bůh. Vše však proto abychom nezemřeli.“
Genesis 2:16, 2:17 – A Hospodin Bůh člověku přikázal: „Z každého stromu zahrady smíš jíst.
Ze stromu poznání dobrého a zlého však nejez. V den, kdy bys z něho pojedl, propadneš smrti.“
