Rychlost světla 299 792 458 metrů za sekundu je pro člověka absolutní ve skutečnosti je však relativní stejně jako všechny veličiny. To jak chápeme rychlost světla záleží na spousta faktorech. Jedním z hlavních je jak rychle jsme schopni reagovat
na světelný podnět. Druhým tím fyzikálním z pohledu člověka absolutním, jsou možnosti měření rychlosti světla.
Ve skutečnosti je rychlost světla nekonečně velká, jen nejsme schopni reagovat dostatečně včas, což způsobuje
mentální rychlost nejen lidská ale také přístrojů a techniky, které užíváme k měření.
Příkladem takové techniky, schopné překonat konstantu je kvantová teleportace, přenos kvantově změněného označeného stavu
pomocí kvantového spřažení. Bereme li v potaz foton, jako jednotku světelného nosiče,
kvantum energie oscilující v rozsahu vlnové délky viditelného světla. Lze s určitostí říct, že
pohyb fotonu je přenos oscilace na úrovni rezonance žádné hmoty, vakua. Nosičem je přitom samotné kvantum oscilující energie,
které zapouzdřuje samo sebe oscilací samou, změnou stavu v kmitočtu a amplitudě energetického náboje o vlnové délce viditelného světla, který nese. Pokud bychom zpomalili oscilační rozsah tohoto kvanta, změnili bychom fyzikální vlastnosti a povahu energie,
ve věci reaktivnosti k stejně naladěné částici, které ve vlnových délkách viditelného světla nereagovali,
nebo jen slabě reagovali neb prostě nestíhají, reakce je mimo jejich možnosti, neoslovuje je dostatečným potenciálem.
Kvantové spřažení je naladění na stejnou vlnu, téma konverzace o stejné vlnové délce ve stejném rozsahu reakce což způsobí překlopení stavu v době kdy jsou oba stavy stejné, existuje se paradox, který na stejné vlnové délce a se stejnou povahou vlivem vzdálenosti vytvoří paralelní oscilační potenciál. Tento potenciál mění povahu přijímané částice ve věci změny stavu neb vysílaná částice je fixní, má vnější zdroj. Vezměme povahu světla jak jí chápe člověk a porovnejme jí s chápáním Boha.
Každá částice je kvantum energie, bůh. U člověka je světlo tok částic o vlnové délce. Avšak cíl reaguje na světlo na základě podnětů vyvolaných povahou světla, vlnovou délkou, barvou, teplotou. Větší vlnové délky, mají podměty intenzivnější avšak
pomalé. Menší vlnové délky mají podměty četnější, slabší ale rychlé. Kolik reakcí ultrafialovým světlem se vleze do reakcí světla infračerveného? Pro člověka je rychlost světla konstantní pro všechny vlnové délky, pro Boha však nikoliv.
Neb ultrafialové světlo dosahuje svého opakovaného maxima dříve než světlo infra červené.
Podívejme se na známý experiment s světelným hranolem, který nám ukazuje, rozptyl světelného spektra což umožňuje právě
fázový posun, četnost a rozdíl v rychlosti světla jednotlivých vlnových délek v momentě kdy reagují na změnu indexu zlomu,
změny rozhraní jednotlivých světlo vodivých materiálů.
Pro člověka je chápána rychlost světla jako jednorozměrná konstanta avšak pro Boha je světlo kvantum oscilujících kvant, která dosahují svá maxima a minima v celém rozsahu 14ti rozměrného prostoru.
UV) |||||||
IF) /—–\
