Paměť má asociativní charakter, proto máme mnoho pomocných slovíček, jedním z nich je například to,
které je nejdůležitější protože to je v zásadě vše.
Ptám li se proto paměti na obecný vševědoucí pohled ptám se z úhlu pohledu TO.
Jiný úhlem pohledu především, položí li někdo stupidní otázku, v povýšení, „To je vše?“
Proto vidím „jak?“.
Tento úhel pohledu je urážlivý jen pro autora, nad nikým se nepovyšuj a před nikým se neponižuj.
Dokud se nevyjádří všichni, tak to není vše. Dokud se nevyjádří celý Bůh, tak to bůh není.
Nejlepší je originál. Mlčení není ani souhlas ani nesouhlas.
