Žebrák

Že brát, lžou že prý tobě berou aby nemuseli přiznat milosrdenství a štědrost tvé. Avšak já dávám a proto nic nechci, je mi ctností. Chtějí věřit, ve zlo v tobě a že ty jsi zlý, lakomý místo aby pravdu sobě u ctihodnou přiznali. Nedej sobě dávej jim, aby jsi byl kým jsi a nebyl ve sračkách, do kterých tě chtějí přisoudit za svou hloupost za svůj chtíč tebe chtěli odsoudit. Já však chápu, já už vím, těžký hřích je obtížil. Proto já jim k vůli dal, pár korun aby neplakal a raději si se životem něco udělal. Kolik v srdci tolik v peněžence, líny nemá to je jisté, pracovitý ten se má, srdce jeho radost má. Slitování moudrý pane, s vámi ne však mladá paní, já jsem dítě co vy ne. Dobrou radu já jim nechal, nezahrab se do těch hříchů těžké je pak z hrobu ven.
Přijmi s láskou ve svém srdci dary mé, aby bylo lépe tobě a tvůj povstal dobrý svět. Až bude tvůj svět jen lepší, lepší zítřky dostaneš, nezapři však toho vepře za pravdu vraženou do tváře. Penězi jen cinká slepý, za kousek života šel bych světa kraj, šel bych bosí s láskou ryzí v srdci mém a k tobě, já jí dal.