Již pouhým pohledem do očí lze snadno rozeznat zda někdo žije ve snech.
Takovým říkáme posedlý ďáblem, člověk. Nemusí mít špatný život což není předmětem tohoto sloupku, spíš jde o to,
že pouhým zahleděním se do snů se stáváme obětí vymyšlených scenérií druhých i vlastních
a naše těla jsou tak zmítány světem, jenž se skládá právě z oněch vymyšlených snů.
Jenž se mnohdy liší od reality. Proto se také mnohdy stávají sami i když nevlastní myšlenkou
oběťmi a činiteli zločinů, jenž druzí jejich jménem vymysleli.
Odtud také mnohdy ten pocit neviny u souzených jedinců.
Jsou tak součástí ďábelské mašinérie a soukolím ďáblova stroje, jenž ďábel nevymyslel, nýbrž objevil.
Přičemž shledal, že je to špatné a proto lze z něj vyletět avšak také vletět.
Nepřiléhavému chování pak posedlí psychiatrii, říkají pobyt mimo sny, jenž svým pacientům vymysleli.
Tito posedlí psychiatři si hrají na bohy, neb se mylně domnívají, že jim dal někdo právo zasahovat druhým do osudu.
A z tohoto titulu pak soudí každého, jenž by odkryl jejich tajemství, jejich hru svou nepřiléhavostí.
Co však nevědí a bylo již mnoho tisíc let před nimi objeveno, je fakt, že duše v pekle strádá a tak urážejí anděly,
jenž by jejich mne mohli přivést v jámne znovu na svět živých, třpytící se alabastrovou řekou proudu času*,
pod mostem ze siónského kamene,
Tak jako Cháron* převádí, mrtvé duše do mne*, přičemž každý živočišný druh má své Chárony a ten vždy ví, zda ještě tuto
duši stihne převést, či ji musí poslat výše.
Aneb nenalož si víc než uneseš v časové funkci převodu.
Nejlepší je originál.
Vždy je třeba doufat v dobro.
Problém je řešení a řešení je problém.
* DNA
* Varle
* Chámovod
