Ztracené kvítí

Psal se rok 1945 a okupované Polsko opouštěla německá armáda.
Na jednom okupovaném místě kousek od Katovic ležel na zemi květ.
Byl to květ, který pocházel ze Sudet z místa Božích muk.
Někdo jej tam přinesl a položil na místo smutku, místo kde žijí.
Místo kde byla a je něčí rodina. Ten květ vyrostl znovu,
vyrostl z vody a popela, který se vrátil zpět, na místo odkud byl vzat.
A opět bude položen tam, kde má být, nic nebude zapomenuto.
Měli tam, žít ale vyhnali je. Nebudu říkat kdo neb na pomstu je pozdě,
je bezpředmětná a nic by nevyřešila. Ten květ se vrátil, přinesl jsem jej zpět.
Vše co bylo, bude zpět jak má být až bude nastolena rovnováha podle staré víry.
Bude kruh stažen do jednoho bodu a ten, který byl a bude, bude kým byl ať je.
Symbolika Orlice s křížem svastiky nebyla náhodná a spojitosti budou dopátrány až později.
Přece jen se pravda otáčí vždy tím správným směrem.