Viděl jsem dvě kočky jak si spolu hrají v čase t, +t, -t, i zvolil jsem jedu jenž vyvýším byť by dosáhla podílu na věčném životě.
Končky byly tři, i vzal jsem jí za ocas a zatáhl, vždy stejného pohlaví, i obě se zachovaly stejně, proto jsem k té první promluvil i ta začala prskat.
K té druhé jsem mlčel i ta začala prskat, i shledal jsem, že opakování je matkou moudrosti.
Inu posečkal jsem v pozorování a co zjistil jsem nepřekvapilo mne, za hrou byl čert, který kočkám koukal do očí aby tak v obraze byl kde se co šustne.
Čert, zmetek nebude mít právo být ani kočka. I kočka si dokáže spočítat, že jí jedna duše mlčí.
Tak odhalil jsem čerta, aniž by o tom věděl.
Jejich argument „NO A CO“, vždy použiji když mě přijdou žádat o odpuštění, nebo pomoc, nebo o radu pro znovuzrození či reinkarnaci, neb oni mi nejsou bližní mluví li semnou, bližní je mi jen ten kdo mluví ke mě, ten zbytek, neznám, vím jen, že jsou čerti, ještě se mi neukázali. Proto se u mne nedovolají práva.
Neb ta kočka chtěla taky žít a co si myslí, že jsou vždyť ona by jim maso dala, měli li by hlad, ale život jí krást právo nemají.
Každý chce žít, opakem je víno čerta, humus chátry pekelné.
Všechno zlé, je pro něco dobré
Příspěvek byl publikován v rubrice Podobenství. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.